Vdávala jsem se ve dvaadvaceti letech. S manželem jsme se znali pár měsíců, sňatku tedy předcházela zhruba půlroční známost. Brali jsme se hlavně proto, že jsem dost brzy otěhotněla. Po krátké úvaze, jestli být nebo ne svobodnou matkou, jsme dospěli k názoru, že děti mají právo na oba rodiče a proto jsme se vzali.
Ještě musím ale napsat, že důležitější vztah, který jsem přežila před svým manželem byl ten, co jsem zažila zhruba 2 roky předtím. Problém byl v tom, že můj tehdejší přítel byl o 20 let starší, tedy když mě bylo 20, jemu bylo 40. V té době byl již rozvedený a velmi jsme si rozuměli. Jenže věkový rozdíl byl problém, který vadil nejvíc mé matce. Dělala všechno proto, abychom se rozešli a nakonec se jí to povedlo.
Se svým manželem jsem postupně přivedla na svět tři děti, ale naše manželství vydrželo zhruba 15 let. Zkrátka vzájemná náklonnost a tolerance vyprchala a ani jeden z nás už nestál o toho druhého. Musím ale podotknout, že ani já, ani manžel neměl v té době nikoho jiného, nevěra tedy nebyla příčinou našeho rozchodu. Já několik let žiji sama, děti už mám plnoleté, dokonce mám i jednu vnučku. Loni před Vánoci jsem náhodou obdržela kontakt na svého bývalého přítele, kterého jsem 22 let neviděla. Po této dlouhé době jsme se nakonec sešli. Když jsem přišla na smluvené místo, vyšel z auta starý člověk. Trvalo jen chvilku a já jsem přestala vnímat jeho vrásky a celkově tělesnou schránku a vrátila jsem se o víc než dvacet let zpět, kdy jsem tohoto člověka milovala. Oba jsme zjistili, že to, co k sobě cítíme, je vzájemné.
Jsem šťastná a i když někdo nechápe náš vztah, jsem vděčná za každou chvilku, co jsme spolu. Vím, že už mu je víc než šedesát, přesto si říkám, že ještě můžeme prožít spolu aspoň deset krásných let. Problém, kterého se obávám může nastat, až se o tom dozví moje matka. Nepřála našemu vztahu před lety a myslím, že ani dnes tomu nebude nijak zvlášť nakloněná. Přitom sama za život vystřídala několik partnerů různých věkových skupin. Ten její současný přítel je zas pro změnu o 14 let mladší, než je ona. I přesto, že mi je přes čtyřicet, mám ze své mámy respekt a bojím se ostudy, kterou může ztropit. Ještě nejsem tak stará, abych neměla právo na lásku. Dvacetiletý věkový rozdíl přece není důvodem, aby mi někdo do života takovýmto způsobem zasahoval! Nebo se mýlím?
