Nemáte-li nyní právě nic lepšího na práci, dovolte mi, abych vás pozval na výlet do jednoho města. Úmyslně nyní neuvedu jeho název, jenž je v tomto okamžiku vlastně zcela nepodstatný.
Je to město naprosto obyčejné, dalo by se říci tuctové. Ani příliš velké, ani malé, ani do letargie ponořený shluk domečků, ani životem překypující megapole. Město, v němž se žije naprosto fádním všedním životem, jakým žije tolik prostých obyvatel naší planety. Jedna mamutí firma, několik menších firmiček, pár nejrůznějších lokálů, škola a domov důchodců, nemocnice a převážně rodinné domky, v nichž žije místní obyvatelstvo.
V jednom z takovýchto rodinných domků žije pětičlenná rodina: otec, matka a jejich tři děti, přesněji dvě dcery a jeden syn. Plus tu a tam krátce i dědeček, kterého ale již před drahnou dobou dali do domova důchodců, „aby jim nedělal ostudu“ a hlavně aby na něho mohli pokud možno co nejvíce kašlat, protože kdo by se staral o osamělého člověka se stařeckými problémy, který nemá již co nabídnout, že?
Matka se tu zřejmě ze všech sil snaží udržet na alespoň snesitelné úrovni teplo rodinného krbu. Zpravidla se doslova obětuje ostatním rodinným příslušníkům a její osud se jeví být leckdy vskutku nezáviděníhodným. Péči věnuje svému rozum teprve beroucímu batoleti, snaží se měrou maximální a přesto poměrně dosti zbytečně podpořit svou až neskutečně často iluze ztrácející a deprimovanou talentovanou dceru a usilovně, leč vesměs marně, se pokouší udržet dobrou pověst rodiny narušovanou jejími mužskými členy.
Otec rodiny je jejím v podstatě pravým opakem. Přitroublý, olysalý a obtloustlý muž středního věku je osobou jaksi spornou. Tu a tam se tento pokouší vycházet své choti vstříc a učinit něco pro dobro rodiny, což však takřka bez výjimky špatně končí, zejména přičiněním jeho samotného. Ať se pokusí o cokoliv pozitivního, zejména ve snaze odčinit své předchozí hříchy, je odsouzen v lepším případě k neúspěchu, v důsledku čehož žije v trvalé deprivaci, kterážto je dále prohlubována při jeho vzácných pokusech o sblížení se s vlastními dětmi, ježto se ho ale nejednou raději straní nebo se za něho dokonce stydí. A lépe na tom není ani v zaměstnání, kde platí za neschopného troubu, který by v normálně fungující firmě už dávno skončil na dlažbě a nejspíše i ve vězení pro trestný čin obecného ohrožení. Své komplexy méněcennosti si pak tento léčí v hospodě nevalné úrovně u piva se štamgasty, o nichž bude řeč ještě níže. Práce – hospoda – domov – práce; to je kolotoč, jenž tento denně absolvuje, nalézaje útěchy právě a pouze jen v pivu, koblihách a občasných zpravidla do maléru vedoucích úletech nejrůznějšího druhu.
Dcera, navzdory otci působící na svůj věk docela vysokým stupněm inteligence a touhou po vzdělání, v tomto rodinném prostředí trpí. Matka, zaneprázdněná ostatními rodinnými příslušníky, jí nemůže být příliš často oporou a mužská část rodiny jí prokazuje nejlepší službu ve chvíli, kdy se nenachází v její blízkosti. Její touha po vzdělání není naplňována ani v místní základní škole, o níž bude ještě řeč dále, a tak si tato převážně pouze zoufá v marné snaze vymanit se z maloměstské šedi a nalézt přátele v řadách všech, kdo v dobrém smyslu slova vybočují z průměru.
