Paní domu stála před dokořán otevřenou skříní hluboce ponořena do svých myšlenek. Stála tam, očima přejížděla po policích a oděvních svršcích pověšených na nesčetných ramínkách. Obrovské dilema, co si při této příležitosti vzít na sebe, ji sžíralo na duši. To jen chlapi si myslí, že univerzální džíny nebo snad ještě něco horšího je pro tuto příležitost dostačující.
Ale pro slušnou ženskou něco takového absolutně nepřichází v úvahu. To ani náhodou. Když už člověk vychází do společnosti, musí mít přece alespoň nějakou úroveň!
Začít je třeba spodním prádlem. Samozřejmě, že ho nebude rozhodně před nikým ukazovat, není přece žádná cuchta, ale co kdyby třeba náhodou na chvíli vyklouzl nějaký ten okraj a náhodní přihlížející tak zjistili ten mírně opotřebený lem nebo zašlou bělost? To by byla tedy ostuda! Hanbou by se musela propadnout. A i když k něčemu takovému nejspíš nedojde, už jenom ten pocit, že se pod oblečením ukrývá něco, co není tak docela tip top, by jí na sebevědomí nepřidalo. Je třeba si každopádně vzít něco nového. A barva? Co asi tak bude nejpříhodnější? Jednoduchá čerň, nebo raději bílá s krajkou? A něco konzervativnějšího, nebo spíš odvážnější střih? Vyzkoušela několik kousků a nakonec dala přednost bílé, mimo jiné i proto, že kolem právě prošel manžel a kdyby sáhla po černé, určitě by se ten ignorant rádoby vtipně zeptal na to otřepané „někdo umřel?“.
Tak prádlo by bylo vyřízené. Teď trochu navonět. Nic výrazného, není přece nějaká lehká holka nebo hloupá nána, která se spokojí s lacinou kolínskou. Chce to něco jemného, nevtíravého. Z nekonečné řady nádobek si z několika cvičně stříkla na zápěstí. Čtvrtá volba byla ta pravá. Jemně stříknout,…, raději ještě trochu…, tak to by tedy bylo, to bude přiměřené.
A co na sebe? Halenku nebo košili? Tričko zavrhla rovnou – sice v něm prý vypadá stále ještě sexy a k světu, ale je něco jiného chodit po lese a něco docela jiného pohybovat se mezi lidmi. Rozložila své nesčetné v úvahu připadající svršky na posteli, pohovce a všech křeslech a zvolna je přejížděla pohledem. To ne, to taky ne, to by snad, tohle tedy rozhodně ne, k tomuhle ještě nemá potřebné doplňky,… Dobrá půlhodina přemítání, než bylo zvoleno to jediné a pravé.
A co k světlé halence? Hlavně aby to k sobě ladilo. Sukni nebo snad raději kalhoty? Asi sukni. Nejlépe tu třetí zleva. Nebo že by byla lepší až ta pátá? Jistě, ta pátá.
Jenže k téhle páté sukni se daleko lépe hodí ta druhá halenka, jež předtím byla mezi užším výběrem, ale do finále se neprobojovala. Takže je třeba vyměnit halenku a samozřejmě opět mírně navonět.
A k sukni punčochy nebo punčocháče? Se vzorem nebo bez něj? Raději ty s nevýrazným vzorkem… Ouha, povolilo oko, takže přece jen přijdou ke slovu ty bez vzorku, které přece jenom vypadají solidněji než nějaký síťovitý vzhled.
Se střevíčky se rovněž poněkud potrápila, i když zdaleka ne tolik jako s oblečením, neboť jednak měla kusů oblečení více než párů obuvi a jednak k definitivní verzi oděvu bylo snazší najít ty pravé, protože těch patřičně barevných na výběr zase až tolik nebylo. Hlavně správně zvolit, jestli vyšší nebo nižší podpatek. Lépe se samozřejmě vždycky vyjímala na jehlách, ovšem zase pro chůzi by byly praktičtější ty nižší. A kdo ví, nezdrží-li se někde, a to by pak ty vysoké podpatky nebyly ideální. Obula tedy podpatek nižší a opět přistoupila k zrcadlu, aby se v něm zálibně zhlédla ze všech stran. Chvíli se otáčela jako manekýnka, ale byť bylo vše jak má být, přece jenom se nemohla zbavit dojmu, že tomu ještě něco schází.
Jistě, ještě je třeba něco udělat s hlavou a pak by neškodila také nějaká ta diskrétní brož.
Nejprve hlava. Jít do společnosti s nebo bez pokrývky hlavy? Klobouk by jistě neuškodil, ovšem co kdyby vypadala poněkud extravagantně? Zamyslela se nad tím, koho asi potká a co by pro tyto lidi zřejmě bylo akceptovatelnější. Těžké dilema. Nakonec ale přece jen zvítězila varianta bezklobouková, protože je přece jenom lepší objevit se na veřejnosti bez této propriety s bezvadným účesem, než tuto muset později sejmout a riskovat poněkud zplihlé kadeře.
To ale chtělo udělat něco s účesem. Ne že by snad její vlasy nebyly zrovna učesané, ale je třeba se postarat, aby kadeře byly splývavé a nikde nežádoucně neodstávaly či se nekroutily. Finální úprava trvala snad pouhou čtvrthodinu a za tuto dobu jí dokázala několikrát na mysli vytanout kritická poznámka na adresu manžela, který ji tak zaměstnal, že se nestihla dostat ke kadeřníkovi. Chlap jeden mizerná – ještě že je tak zručná, že si alespoň ty nejdůležitější úpravy dokáže provést sama…
Vypadala skoro jako Zlatovláska a se zalíbením na sebe hleděla. Teď už snad leda mírně přičísnout obočí, řasenkou opatrně přejet již tak dosti výrazné řasy a kolem očí mírně přidat stíny. Ale skutečně jen mírně, aby nebyla za zmalovanou… víme koho. Na našpulené rty trochu té rtěnky… i když tenhle odstín právě ne, lepší bude tenhle…, nebo že by snad tenhle? Žádná nebyla tak docela ideální pro tuto příležitost, ale ta tmavá matná byla aspoň relativně snesitelná. Zítra by si ale měla zajít koupit nějakou více… prostě nějakou další a jinou.
A do uší nějaké decentní náušnice. Zlato nebo raději platinu? Stačí zlato. Platina je přece jenom poněkud vzácnější a lidi by ještě řekli, že je provokující, ne-li přímo nenasytná, maje na sobě něco tak drahého. Ale zlato je vcelku společensky akceptovatelné a přitom přiměřeně diskrétní a zároveň neponižující.
A na krk řetízek, nejlépe rovněž zlatý a poměrně nenápadný. Ovšem bylo třeba najít nejenom patřičnou velikost, ale také odpovídající typ zlata, aby se zbytečně nemísilo zlato bílé se žlutým. Kamínek zavěšený na zvoleném řetízku byl sice poněkud navíc, ovšem to se přece dá zakrýt, nebude-li dekolt moc vyzývavý.
Ještě přes sebe přehodit lehčí paleto, připnout seriózně vyhlížející brož a vedle snubního prstýnku navléknout i ten krásný prsten s drobným kamenem, jenžto si za manželovy peníze vybrala coby dar k minulým Vánocům.
Ještě mírně ovonět postranní části krku a snad přece jen trochu poopravit lak na nehtech… Ještě náramek chybí! Tak ještě něco z kolekce koupené v „Mereditem“ inzerovaném internetovém obchodě, začínajícím na písmeno G…
Tak. Rychle před zrcadlo a doladit poslední detaily. A již bylo vše takové, jaké to mělo být. Radost pohledět.
Chvíli si se zalíbením prohlížela svůj odraz ve skle. Ano, tak má vypadat moderní žena. Takto se nemusí stydět vyjít mezi lidi.
Nyní, po několika hodinách sebezkrášlování, tedy mohla konečně vyjít z domu… s odpadkovým košem ke kontejneru na protější straně ulice.
