Kapitola sedmá : V Sirkovicích
Sirkovice byly tenkrát jedinou vesničkou, ve které žilo více myší, než lidí. Každá novina se zde šířila velice rychle, a jak se něco šustlo na jednom konci vesnice, už o tom věděli i na druhém konci. Myši se umí pohybovat opravdu rychle. A proto se zpráva o tom, že si Myšáček z toulek domů přinesl Květinku, velice rychle rozšířila. Ještě nestačil sehnat květináč a už zvonily zástupy zvědavých sousedů, aby si Květinku prohlédly.
„Cos to jenom provedl?“ Bědovala maminka, když musela chodit otevírat.
Vstávala totiž kvůli tomu stále od šití a ještě zbývalo mnoho vestiček a svetříků, které musela vyspravit.
„Přece jsem jí tam nemohl jen tak nechat…“ Řekl Myšáček sklíčeně.
Dokonce se bál, aby maminka neřekla, že musí Květinku odnést pryč. Vzpomněl si totiž na pohádku, kterou četl při své tajné výpravě do knihovny. Psalo se tam o chlapci, který jednoho dne našel na ulici zatoulané štěně a jeho maminka se zlobila a pejska vyhnala. Tenhle příběh dopadl dobře, protože se o štěně přihlásili jeho majitelé. Ale Květinka přece nikoho neměla, kam by ji měl Myšáček odnést? Zpátky na koleje? Nebo někam do zahrady? Ale kam?
Maminka naštěstí neřekla nic o tom, aby Květinku odnesl pryč. Jenom poznamenala: „Ale budeš se o ni starat sám, já mám práce dost.“
Myšáček sice nevěděl, jak by se měl o Květinku starat, když na kolejišti se vlastně starala sama o sebe. Jenom tak rostla a nic nepotřebovala. Zkrátka ji postaví v pokojíčku na parapet a bude to. Jen musí sehnat nějaký květináč. Zeptal se tedy maminky, zda nějaký nemají.
„Copak jsme někdy měli nějaké kytky?“ Zakroutila hlavou maminka a pokračovala v šití, aniž by se na Myšáčka podívala. Myšáček si začal dělat veliké starosti. Co když nesežene žádný květináč? Bude muset Květinku zasadit někam do země, ale to jí nebude moci pomáhat. Kdyby totiž byla Květinka zasazená v zemi, nemohla by zároveň chodit s Myšáčkem po světě a hledat svou rodinu. Takhle by ji nikdy nenašla.
Myšáček se tedy vydal na průzkum. Nejprve obešel všechny sousedy. Beztak byli všichni na Květinku zvědaví, tak je vlastně ničím neobtěžoval. Akorát s květináčem byla potíž, protože jej nikdo neměl. Kdo by si také býval pomyslel, aby myš pěstovala květiny… Ač mnozí myší sousedé oplývaly různými a zvláštními povahovými rysy, ntak k pěstitelství nikdo vlohy neměl. Proto se ani u nikoho nenašel žádný květináč. Ani v obchodě Myšáček nepořídil. Prodavačka se podivovala nad tím, co to po ní Myšáček chce. Vlastně ani nevěděla, co to květináč je.
Když už Myšáček skutečně myslel, že bude muset Květinku zklamat, objevil se ve vesnici pes Bárny…
Bárny byl malý oříšek a velice často se stávalo, že svým majitelům utekl. Ti ho potom hledali po celém okolí a vyvěšovali cedule s jeho fotkami. Bárny utíkal vždycky v létě. Pokaždé, když ho po několika dnech našli, dávali mu plné mísy jídla. Jeho majitelé to asi nevěděli, ale skutečným důvodem útěků nebyl nedostatek jídla, ale pudlice Vlnka, která pravidelně se svými majiteli přijížděla do Sirkovic na chatu. Bárnymu se líbila a proto se jí celé ty dny dvořil, ale bezvýsledně. Vlnka ho nechtěla, snad kvůli jeho malému vzrůstu, anebo proto, že se jí prostě nelíbil. Ale on to neúnavně zkoušel znovu a znovu, nikdy se mu neomrzela.
„Ahoj, Bárny!“ Pozdravil ho Myšáček.
„Ahój!“ Odpověděl s vyplazeným jazykem. Cesta v tom parném dni ho zřejmě zmohla.
„Nevíš náhodou něco o kytkách? Sháním květináč a nikdo mi nedokáže pomoci. Ani nevím, jak to vypadá,“ řekl Myšáček zoufale.
„Jé,“ mávnul tlapkou Bárny, „panička má doma kytek… Pěkně mě to štve, protože si jich nesmím vůbec všímat. Jenom chci projít kolem nich a už na mě křičí, ať je nechám být. Přitom jim nic nedělám, ani mě nezajímají.“
„Mám doma Květinku a potřeboval bych ji přesadit do květináče,“ vysvětlil Myšáček, aby Bárny věděl, proč se ho vůbec ptá.
„Všechny květináče doma máme obsazené. Ale víš co? Postačí ti jenom kelímek od jogurtu. Jen do dna udělej díru,“ poradil mu Bárny.
„Proč díru?“ Nechápal Myšáček.
„To nevím, ale všechy naše květináče mají díru. Asi to nějaký důvod mít musí.“
Myšáček Bárnymu poděkoval a spěchal sehnat kelímek od jogurtu. To už bylo snadné. V obchodě naštěstí jogurt na rozdíl od květináče měli. Jenom ten jogurt musel nejprve sníst, aby do něj mohl Květinku dát. Potom do dna udělal díru, jak mu Bárny poradil a Květinku do květináče přesadil. A také si předsevzal, že hned, jak bude mít čas, navštíví knihovnu a přečte si nějakou příručku pro pěstovatele květin…
