Stála jsem na letišti s letenkami v ruce a pokukovala po hodinkách, kdy padne hodina Há a my odcestujeme na vytouženou dovolenou k moři. Při odbavování jsem dostala otázku, která mě velmi překvapila. „Nejste těhotná?“ tázala se mě slečna, za odbavovací přepážkou. S úsměvem na tváři jsem odpověděla, že určitě ne.
Start letadla jsem nesla těžce, bylo mi nevolno. Chvílemi jsem myslela, že využiji pytlík, který na mě vykukoval z přihrádky, ale naštěstí jsem let zvládla. Dovolená, tedy svatební cesta, abych to uvedla na pravou míru, se vydařila. Po návratu jsem se začala cítit jinak, dokonce přišlo i zpoždění, což jsem přikládala ke změně klimatu. Omyl.
Po návštěvě paní doktorky na gynekologii, jsem stála na chodbě s otevřenou pusou. Já?? A jednovaječná dvojčata?? Tuto zprávu jsem se dověděla na ultrazvuku, nemohla jsem jí uvěřit. Také mi bylo řečeno, že jedno miminko je větší než to druhé. Dostala jsem pilulky na udržení plodů, ale byla jsem seznámena s tím, že se může udržet jen jedno miminko. To nám bylo osudem. „Udrželo“ se jedno miminko. Bolelo to, ale musela jsem se s tím smířit a snažit se být v klidu, už jen proto, že pod srdíčkem nosím život. Už jednou si s námi osud pohrál a velmi ublížil ztrátou nenarozeného syna.
Vyšetření i ultrazvuky vyšly v pořádku a my se těšili na dceru, jak jsme se dozvěděli. Radost, že naše miminko je zdravé, mě na chvíli uklidnilo. Tedy jen do chvíle, kdy jsem vstoupila do třetího trimestru. Strach, že těhotenství dopadne špatně nebo ztráta dalšího miminka, mě ničil. Psychicky jsem na tom nebyla moc dobře a tak po konzultaci s paní doktorkou jsem byla v 36. týdnu těhotenství přijata na oddělení rizikového těhotenství, kde jsem byla hospitalizována a tudíž i pohlídána. Ani jsem netušila, kolik těhotných žen s různými problémy na tomto oddělení leželo. Některé se přesunuly na porodní sál, jiné na oddělení přicházely. Stále byly postele obsazené.
Ležela jsem na „rizikovce“ týden. Čekala jsem na velkou vizitu, kde se mělo rozhodnout, co se bude dít dál. Verdikt, že se porod“ vyvolá“ v polovině 37. týdne, jsem přijala s radostí, ale zároveň se strachem z porodu. Paní doktorka, která měla službu, mi dokonce dala na výběr termín, kdy bych chtěla rodit, jelikož na porodním sále nebyly žádné plánované porody. Vyhrála středa. Krásné datum: 5. května. Dva dny na to připravit sebe a manžela, že už nebudeme dva, ale tři.
V úterý, dne 4. května, pro mě přišla sestřička, že mám jít na vyšetřovnu. Paní doktorka si mě ještě jednou chtěla vyšetřit. To bylo poslední vyšetření, které jsem prodělala na oddělení rizikového těhotenství. Při vyšetření mi totiž praskla plodová voda…
