Vítek se probudill po odpoledním spánku. Zavolal „halo, halo!“ a tvářil se veledůležitě. Zvedla jsem ho z postýlky a postavila na nožky. Nejistými krůčky docupital ke krabici s hračkami. Po chvíli přehrabování vytáhl dětskou plastovou žehličku a zmuchlaný dětský kapesník.
Posadil se do svého koutku, kapesník rozložil před sebe a s povzdechem začal „žehlit“. Asi po dvou minutách se mu výsledek zdál dokonalý, otočil jej obrázkem nahoru a dělal, že si otírá spocené čílko tak, abych si toho všimla. Dívám se na svého syna a vidím sebe. Minulý týden jsem se rozhodla, že udělám velký jarní úklid. S prvním teplým dnem prostě neodolám, začnu prát a věšet, stírat a smejčit, ráda pouštím sluníčko do voňavého bytu. Nakoupím kytičky do truhlíků, pro radost si koupím pěknou dekoraci na stůl, se slavnostním pocitem uložím na dno skříně zimní bundy a kombinézy. Šplhám do výšek, lustry i garnýže se přede mnou třesou, lezu po kolenou a bělím spáry v koupelně i na WC. A tak se stalo, že jsem klukům po celý týden dopoledne nezpívala jejich oblíbené písničky, po obědě zněla pohádka z cédéčka, dokonce nemalovali ani prstovými barvami. Vítek chtěl dělat „tuli, tuli“ a já se zmohla jen na pár uspěchaných pusinek. Teď to mám! V jeho očích jsem udřenou matkou, která při domácích pracech vzdychá a otírá si orosené čelo. Nikdo neumí nastavit pověstné zrcadlo lépe, než naše děti. Zmoženě jsem se sesunula na hrací koberec ke svému synovi, abych mu právě teď celý týden vynahradila. On o mě ale zájem nejevil. Za těch pár dnů si zvykl být i sám, možná se právě naučil vyplnit si kousek volného času, aniž by potřeboval maminku. To, co se mi ještě v pondělí zdálo být obrovskou výhodou mě v sobotu docela mrzí. Přišla jsem během kratičké chvíle o batole, které mámu potřebovalo cítit na každém kroku a dnes si hodinu hraje v postýlce samo. Prohlíží si obrázky v knížkách, posunuje barevné kuličky labyrintu, zatlouká kolíky do podložky. Když ho hračka omrzí, jednoduše ji z postele hodí na zem. V takové chvíli si říkám, aby vzal úklid čert a vůbec všechno, co my maminy přeháníme. Běžný provoz domácnosti se dá zvládnout i s dětmi a ony ocení daleko víc pohodovou maminku třebas v nevyžehleném tričku.
