Pálení čarodějnic o filipojakubské noci se, jakkoliv se jedná o záležitost dávnou a pohanskou, dochovalo až do dnešních dní, byť to už, jak by se dalo předpokládat, není, co to bývávalo. Zlé a nečisté síly prý právě o této noci vládly větší mocí než jindy, čarodějnice se na svých košťatech slétaly na sabat a jak se později rozneslo, byly to právě ony, jejichž prostřednictvím hájil své pozemské zájmy samotný satan.
A kdo by chtěl žít v takovém nebezpečenství, že? Kdo by nechal působit síly zla v době, kdy, jak pravila jistá báseň, „na úsvitu dějin, když byl člověk tele, srdce bila v hrudích odvážně a směle“? Dříve než nastalo pokračování této básně „a jak vědomostmi zraje lidský rod, všem nám zvolna kleslo srdce do kalhot“.
A tak se čarodějnicím kladly do cesty různé překážky. Tu se před dveře pokládaly drny, na nichž prý čarodějnice až do rána musela přepočítávat stébla a neměla tak na své rejdy čas, tu se jí kladly do cesty vidle, košťata a trní, tu se práskalo bičem a tu střílelo a onde alespoň zkrápělo svěcenou vodou.
Anebo se na kopcích začaly zapalovat ohně a těmito zapálená košťata se vyhazovala do vzduchu, aby bylo poletující čarodějnice vidět či se je dokonce podařilo „sestřelit“.
Bylo toho zapotřebí. Protože bylo třeba před nekalými živly ochránit úrodu i dobytek, potažmo celé hospodářství.
A tak není divu, že se lidstvo leckde propracovalo až k pálení i čarodějnic z masa a kostí. Protože před nekalými živly nebylo žádoucí kapitulovat.
A „pálení čarodějnic“ nám přetrvalo leckdy a leckde až do dnešních dnů. Ve své v podstatě mírumilovné podobě, k čemuž můžeme dodat „naštěstí“ nebo „bohužel“.
Protože jsme proti „čarodějnicím“ přestali bojovat reálně. Jen si na boj hrajeme a pak máme to, co máme…
Vždyť se jenom podívejte! Tam nahoře! Kolik novodobých „čarodějnic“ se nám slétá na politickém sabatu, a to celoročně, nejen o jediné noci! Kolik jen je provází sil zla! A nikdo ani neví, kolik satanů tu jedná jejich prostřednictvím!
Jsou tu a páchají prostému lidu horší věci, než je dávné potenciální uhranutí dobytka.
A nepomůže svěcená voda, trní ani vidle, drny už vůbec ne. Práskání bičem kdo ví, střelba by byla ztrestána silami jinými. Ovšem kdyby se jednou rozdělal pořádně velký táborák…
