Ideální je, aby mělo každé dítě svůj vlastní prostor, svůj vlastní pokoj. Nicméně ne vždy je to realizovatelné. V takovém případě máte dvě děti v jednom pokoji. A i když to jsou sourozenci, mají se rádi, umí se během minuty pohádat o jednu hračku, kterou oba akutně potřebují. To, že je v pokojíčku dalších dvacet hraček, to je vedlejší.
Jeden pokoj a dvě děti
Běžně rodiny žijí v bytě 3+1, kde je ložnice, obývací pokoj, dětský pokoj a kuchyně. Pro dvě děti je často jeden pokoj příliš těsný, ale jinak to nejde. Krize nastává ve chvíli, kdy se mladší sourozenec stěhuje do společného pokoje. Ten starší si najednou uvědomí, že pokoj, který až doteď obýval sám, mu už nepatří. Nastěhuje se mu do něj „vetřelec“. Jak zajistit přežití vašich potomků?
Spánek dětem nevnucujte
Samozřejmě, musí jít spát, ale máte-li děti v různém věku, pak není dobré to starší nutit spát ve stejnou dobu jako to mladší. Mladší děti by měly chodit do postele dřív, zatímco starší můžete do postele poslat o něco později. Uzpůsobte spánek věku a potřebám dítěte. Když děti chodí spát ve stejnou dobu, obvykle si mezi sebou špitají, nakupují na sebe nebo si hrají.
Vlastní prostor
Děti musí mít svůj vlastní prostor, kde si mohou schovávat své poklady. Místo, které je jen jejich. O spoustu věcí se totiž musí dělat, takže je dobré jim ponechat něco, na co sourozenec nebude mít nárok. Například vlastní skříně, poličky, psací stůl a podobně. Naučte je také vzájemnému respektu k soukromí sourozence.
Soukromí
Děti by měly mít své soukromí, obzvláště ve chvíli, kdy jeden pokoj sdílí děti opačného pohlaví. V takovém případě nastavte pevné hranice, které musí děti respektovat. V koupelně, při převlékání, při učení a podobně. Zkuste pokoj také přepůlit, překližkou nebo alespoň závěsem, paravánem či jen policovou skříní.