Puberta je zvláštní období, kterým prochází každé dítě. Vždycky je důležité, jak se k tomu rodiče postaví. Některé děti prožívají pubertu opravdu bouřlivě, samé problémy, výstřelky, odsekávání a rodiče si oddechnou, když to zdárně přežijí. U jiných to zas nemusí být tolik dramatické, ale také se při ní občas rodiče zapotí a užijí si své. V pozdějším věku budou však oba rádi vzpomínat na to, jaké to bylo, když byly děti malé a v pubertě a co všechno vyváděly.
Rodiče a jejich průpovídky
„Prosím tě, já v tvém věku“ neodpustí si často rodiče hlášku, nad kterými děti jen protočí otráveně oči. „Vyvádíš kvůli kravině, vidíš mě, jak se hroutím? Ne! Vzchop se!“ další chytrá věta ve slovníku rodiče, který to možná ani nemyslí nijak příkře a dítě by to jindy vzalo normálně, ale puberta je citlivý věk. Moje babička vždycky říkávala, že puberta je období, kdy se směješ i tomu, že má kočka čtyři nohy. Čeho se vyvarovat a co dětem neříkat?
To já ve tvém věku
Děti projeví snahu se vám svěřit se svými problémy, ale namísto pochopení a podpory hovor otočíte po pár slovech „to já ve tvém věku…“ a doplníte nějakým moudrem o škole, vztazích, kamarádech a podobně. Dětem je v tuhle chvíli úplně jedno, že vy jste v jejich věku byli lepší, chytřejší a podobně. Chtějí se prostě jen vypovídat, svěřit a podobně.
Srážíte jejich sny a touhy
Ty chceš být zpěvačka? Vždyť neumíš zpívat! Chceš být učitel? Neustále se otravovat s rozmazlenýma fakanama, kteří nejsou vůbec vděční? To zabije sny a touhy snad každého dítěte. Navíc, když ještě přidáte nějakou tu dobře míněnou poznámku, že na to musí mít dítě vlohy, které prostě nemá nebo není v dané věci dobré. To srazí sebevědomí i dospělého jedince, natož dítěte.
