Máte doma dítko, které je jako z katalogu? Společenské, směje se, má rádo návštěvy, zkouší první slůvka a není problém, když ho hlídá babička, tetička či kdokoliv jiný. Najednou, jako mávnutím kouzelného proutku se dítko změní. Nikdo se na něj nesmí usmát, ani podívat, aby se nerozplakal.
Co se to děje?
Najednou je z vašeho dítka mamánek, který se od své maminky nehne ani na krok. Neustále za ní, jako pejsek, chodí, je s ní v každé místnosti, koupelně, záchodě a podobně. Maminka se nesmí ztratit z dohledu ani na jednu vteřinu. Jinak se objevuje slzavé údolí. A nechat se pochovat od tatínka nebo babičky? To nepřichází v úvahu.
Rozmazlenost nebo separační úzkost?
Spousta dospělých si myslí, že je dítě jednoduše rozmazlené. Dnešní doba je plná moderních technologií, postupů ve výchově, není se tedy čemu divit. Dítě však rozmazleno být nemusí, může trpět separační úzkostí. Ta bývá u dětí různě silná. U někoho probíhá jen v mírné formě, u někoho udeří naplno.
Separační úzkost může překvapit mnoho rodičů, dokonce i ty, kteří už jedno nebo dvě děti doma mají. U těch prvních potomků se separační úzkost nemusela vůbec projevit či jen ve velmi malé míře. Na konci prvního roku dítě například může poprvé zažít opravdový strach. Začne rozlišovat známé a cizí osoby a začne vnímat možné nebezpečí.
Období, které přijde a odejde
Separační úzkost přijde a zase odejde. Jen je potřeba počkat. Nevymýšlejte žádné lsti, nebojujte s tím, nelámete celou situaci přes koleno. Dítě dopředu dávejte častým a klidně i krátkým hlídáním. Babičky, dědečkové, tety, sestřenice a podobně. Není dobré dítě nechávat dlouho vyplakat, protože úzkost se může objevit v silnějších projevech.