Dešťové kapičky dostaly nožičky.
Běhaly po plechu, dělaly neplechu.
Kocour spal v okapu, spadly mu tlapu.
Ach, jak ten utíkal, mňoukal a naříkal.
Dešťové kapičky dostaly nožičky.
Běhaly po plechu, dělaly neplechu.
Kocour spal v okapu, spadly mu tlapu.
Ach, jak ten utíkal, mňoukal a naříkal.
Běží štěně potřeštěně, kotrmelce metá, kůzle si z něj zatroleně udělalo smeták.
Halali, halali, po dvoře ho kutálí, každý kout s ním vymetá, je to starý popleta.
Skáče kůzle po dvorečku, vystrkuje rohy, pomekává na ovečku, že má k hudbě vlohy.
Meeé, meeé, dej si se mnou repeté, prosí kůzle stračenu, co má z rohů anténu.
Žába v louži u rybníka učí plavat botu, kapelník jim k tomu břinká na prkýnka z plotu.
Brekeké, brekeké, bota všechno poplete, než-li tempa pochopí, tak se v louži utopí.
Stará husa domů klusá, nese nákup těžký, posadí se k odpočinku, na dva spící ježky.
Ó je jé, ó je jé, než se husa naděje, než si přečte noviny, má v zadečku bodliny.
V malé pěkné vesnici bydlí malí Šmoulíci.
Taťka Šmoula zavelí, Šmoulům práci rozdělí.
Jeden drží malou lžičku, míchá, míchá polívčičku.
Další čte a další spinká na postýlce u okýnka.
Vstávej, vstávej Šmoulo malý, všichni Šmoulové dávno vstali.
Vyskoč rychle z postele, přišli k tobě přátelé.
Sláva, sláva Šmoula vstává, jednou, druhou rukou mává.
Poskakuje v ranní rose, koupá sobě nožky bosé.
A jak si už dávno zvyk, cvičí ranní tělocvik.
Nožky skrčit, natahovat, hladkou zem tak pohlazovat.
Poskočit si chviličku na tom jarním sluníčku.
Řezat dříví na polínka, vyrovnat je pod okýnka.
Každý šmoulí domeček, je jak modrý zvoneček.
A když hudba zahraje, každý Šmoula tancuje.
LEDEN
Čarovala ryba, aby byla chyba. A já si čtu, jak se daří rybám v rybím kalendáři.
ÚNOR
Když je rybce chladno, tak se stulí na dno,
velká i ta maličká navleče se do trička
a v tom tričku z bavlny kouká klidně na vlny
a potom si, na mou duši, u vrbiček tričko suší.
BŘEZEN
Plave rybka tam a sem, mrská přitom ocasem,
doleva a doprava, než jí zmůže únava.
Ráda by se svezla v lodi od rákosí k rákosí
a já jí tu loďku hodím, když mě pěkně poprosí.
DUBEN
Slečna rybce na obrázku rád by vyznal pan rak lásku,
jenže je to popleta: třesou se mu klepeta,
marně se jí dvoří, je rudý, až hoří,
chodí za ní pozpátku od soboty do pátku.
KVĚTEN
Co říkáte? Ale jděte! Že chce zpívat v operetě tahle rybí krasavice?
Proto cvičí na rybníce bez chviličky odpočinku?
Podívejme na slečinku! Zpívá rybí romance k poslechu i do tance.
ČERVEN
Jeden, dva, tři, prozpěvují kapři
pro kapřici Marii při měsíci árii.
Prozpěvují pro kapřici, která kouká na udice
a potom se jejich žalu dá nachytat na žížalu.
ČERVENEC
Neublíží ani mouše, zato do palečku kouše všechny holky v naší řece.
Kdo to dělá? Sumec přece!
Má jeden zub, dlouhé vousy, a ten zub si v létě brousí v mlýnském splavu o kámen.
V zimě spinká u kamen.
SRPEN
Chlubílek rád vypráví, když si lehne do trávy:
„Holky, znáte žraloka?
Ten se vody naloká a potom spí u jezu.
O co, že tam vylezu a chytím ho do dlaně jako kapra ve vaně?“
ZÁŘÍ
Ty buď hodná holka, dej na strýce,
neplaš u dna malé mšice.
Ty zas nestraš u dna pulce,
nebo ti dám po papulce!
ŘÍJEN
U nás prší za oknem, venku do rybníku.
Proč rybička nezmokne, když je bez deštníku?
Proč se ještě přihrne a deštíček zdraví?
Pročpak rybky stříbrné vůbec nerezaví?
LISTOPAD
Já mám rybky v akváriu, den co den jim vodu liju:
Jedna je celá vyrudlá, bojím se, aby nezhubla.
Druhá je jako ze zlata, třetí je, chudák, placatá.
Čtvrtá mává ploutví, že ke mně má plout, ví.
PROSINEC
Co dělají rybky, když zlé mrazy padnou?
Chroupou z ledu střípky, ale nenachladnou.
Na zádech i na břiše pod ledem si plavou
a já sedím v kožiše, kroutím nad tím hlavou.
Všechno živé na zámku je zakleté do spánku.
Spí holubi, nevrkají, neřehtají koně v stáji.
U vrat spí a při tom stojí, dva zbrojnoši v plné zbroji.
Nad velikým rendlíkem usnul kuchař s kuchtíkem.
V úklonu spí první rádce, usmívá se při tom sladce.
A za stolem spí pan král, co na housle právě hrál.
Růženka spí ve své kráse, sto let spí a nehýbá se.
Není, není k probuzení. Kdo by vešel do zámku, upadne též do spánku.
Sto let by pak spal. Kdopak by se bál?
Zavoláme na Růženku: „Podívej se, jak je venku!“
A Růženka z postele vyskočí hned vesele.
„Jejda, to je krása!“ Celý zámek jásá.