Všechno živé na zámku je zakleté do spánku.
Spí holubi, nevrkají, neřehtají koně v stáji.

U vrat spí a při tom stojí, dva zbrojnoši v plné zbroji.
Nad velikým rendlíkem usnul kuchař s kuchtíkem.

V úklonu spí první rádce, usmívá se při tom sladce.
A za stolem spí pan král, co na housle právě hrál.

Růženka spí ve své kráse, sto let spí a nehýbá se.
Není, není k probuzení. Kdo by vešel do zámku, upadne též do spánku.

Sto let by pak spal. Kdopak by se bál?
Zavoláme na Růženku: „Podívej se, jak je venku!”

A Růženka z postele vyskočí hned vesele.
„Jejda, to je krása!” Celý zámek jásá.