Otec výše zmíněné rodiny tu pracuje, nenalézaje ve své profesi pražádného uspokojení. I když by se dalo říci, že daleko spíše předstírá práci, než aby reálně pracoval, a to navzdory tomu, že má vskutku významnou funkci a na jeho činnosti závisí vlastně životy obyvatelstva celé oblasti. Sedí ve své místnosti u řídícího pultu, jehož obsluhu zjevně není schopen zvládnout, láduje se koblihami, „bojuje“ s automatem na sladkosti a klimbá, nedbaje toho, že jeho nečinnost může přivést všechny do neštěstí, k čemuž dosud nedošlo vlastně jen náhodou. Chabou útěchou mu tu může být leda to, že jeho spolupracovníci nepobrali rozumu o mnoho více.
Z nudné práce pak hurá do hospody, k barovému pultu, kde je možno s kamarády z mokré čtvrti utopit alespoň na okamžik své komplexy v pěnivém moku. Nejlépe v přítomnosti obtloustlého zde se takřka nepřetržitě nacházejícího alkoholika, schopného vypít snad neomezené množství čehokoliv obsahujícího alkohol, který je pro šanci opít se schopen učinit prakticky cokoliv. Tento démonu alkoholu zcela propadlý, hlasitě nechutně říhající a primitivní v notně vymytém mozku zrozené myšlenky verbálně prezentující jedinec je tu schopen snad i spát, jsa přikryt ubrusem, jen aby náhodou nedej bůh nevystřízlivěl. Na rozdíl od zmíněného otce rodiny, který se nakonec ještě ve více či méně podroušeném stavu odebírá k domovu, aby zde tyranizoval svého nezdárného syna nebo své silným náboženským cítěním se vymykající sousedy či se marně pokoušel vetřít do přízně své choti, ježto jen tak nerada musí dávat zapravdu svým dvěma sestrám – starým pannám – že to s ním právě nevyhrála, byť se ho vždy znovu a znovu snaží hájit.
Ať v jakkoliv podroušeném stavu, jezdí tento po městě autem. Může si to vlastně dovolit, protože místní policejní náčelník je v podstatě primitiv, jemuž jenom funkce jemu svěřená může dodávat pocitu důstojnosti. Jinak je absolutně nemožno tvrdit, že by tento velitel byl mužem na svém místě, stejně jako jeho podřízení, kteří ve své hlouposti vyplní uhozené rozkazy náčelníka i ve vzácných chvílích, kdy mají sami překvapivě daleko rozumnější nápad. Není tedy divu, že je tu činnou i zločinecká organizace, ovlivňující chod celého města, jemuž vládne z moci úřední mnoha skandály opředený a zdiskreditovaný starosta. A není rovněž divu, že tu v této situaci mohou beztrestně realizovat svou praxi i dva lékaři, z nichž jednoho lze považovat za „poněkud divného“, zatímco toho druhého by měla každá slušná společnost umístit již dávno za mříže. Což se tu však nestalo a zřejmě ani nestane.
A tak se tu večer nakonec všichni sesednou u televizních obrazovek a smíchem odměňují stupidní pořady plné neskrývaného brutálního násilí. Krev stříká z obrazovek a oni jsou tak veselí! Tak šťastní!
Něco k popukání, že? To jste se mohli uválet smíchy!
Cože? Vy jste se tomu ani jednou nezasmáli? Vždyť tomu se přece již řadu let smějí miliony lidí po celém světě, naši vlast nevyjímaje! Denně přece mnozí z nás usedají u televizoru a baví se při pořadu Simpsonovi.
