Kukačka
Kája kouká na kukačku na vysokém buku. Volá na ni: „Kuku, kuku!“ Ona na něj: „Kluku!“
Kdo to je?
Kabát oškubaný, úzké kalhoty, klobouk pomačkaný, nohu bez boty.
Na kopečku stojí, kavky se ho bojí.
Sněhulák
Kupa sněhu kluky láká, postavili sněhuláka. Sněhulák je veliký, z uhlíků má knoflíky,
pěknou bílou náprsenku, do oken nám kouká zvenku.
Kukačka kuká své kukání, kvočna zas kvoká v kukani.
Letěl motýlek
Letěl bílý motýlek kolem mlýnice, viděla ho u mlýna bílá slepice.
Slepice se divila, že je také bílý, hned se ptala motýla, kde ho nabílili.
Výlet
Děti šly na výlet. Víte, co dělaly? Na louce u lesa vesele zpívaly.
Po louce běhaly, honily motýly, velký jim uletěl, malého chytily.
Koule
Milan bulí, buli, buli. Kutálel si s velkou koulí.
Koule se mu zakoulela, do důlku se nedokulí.
Leden
Jelen má v lednu hlad, po lese bloudí,
na malé laňce polévku loudí.
V poledne nahněvá pod ledem bělice
a potom nahlédne do lesní lednice.
Letadlo
Milan lepil letadlo, nejlépe mu dopadlo.
Letadlo teď letí, letí, u Milana je houf dětí.
Olda – to je jedlík, jí devátý knedlík,
polévky si málo vzal, knedlíky se ládoval.
Koblihy a vdolky, jedly hlavně holky.
Milena je v loubí, dolíček tam hloubí.
Bude ťukat fazole, co tu leží na stole.
Mám tu mýdlo malé Lidly, a to mýdlo málo mydlí.
Mydlím, mydlím plenku, na malou Alenku.
Michal v dílně piloval, potom lodě maloval.
Namaloval loď jak dům, loď popluje k tuleňům.
Láďa jel na kole upadl do pole.
Kluka hlava bolí, má na hlavě bouli.
Jednou malá Kamila zpívala si la la la, a pak náhle zvolala: „Já už umím pěkné la!“
Lelek se lekl lelka, mléko přelila selka.
Malí pomocníci
Mnoho máku, mnoho mouky, máma dělá s mákem vdolky.
A my mámě pomáháme, mákem vdolky posypáme.
Už ty vdolky máme, my vám taky dáme.
Mezi domama má máma malou zahrádku.
Má milá mámo matičko, namažte máslo maličko.
Nehoda
Hana má panenku, chodí s ní po venku. Panenka upadne, nechce vstát, ne a ne.
Hana pannu napomene: „Nemáš kopat do kamene!“
Nešťastné sáně
Jeník měl sáně, sedl si na ně, pustil se s nimi z vysoké stráně.
Jede jak na koni, že všechny dohoní. Dohonil, už je v nich, bác – a je po saních!
Nikdo nic neviděl
Posvícení, posvícení! Puňťa chňapl po pečeni,
utíká s ní – to to voní! Už ho nikdo nedohoní.
Pod jabloní ve stínu udělá si hostinu.
Nanynka nám něco nese, nezapomněla nic v lese.