Tatínek byl vášnivý nimrod. A přiznejme si to, občas taky pytlák – jenže promiňme mu to, nikdo není dokonalý. Kdykoliv tak za ním přišel některý z kamarádů, aby s ním vyrazil na lov, nic tatínka doma neudrželo. A přiznejme si to upřímně, proč by mělo?
Ani maminka ho v takových chvílích doma nedržela. Jednak od něj měla aspoň na chvíli pokoj, jednak bylo prakticky jisté, že se nevrátí s prázdnou. Protože mušku měl tatínek dobrou.
A tak třeba někdy zašel v podvečer do nedalekého lesa a za úsvitu byl doma s několika zastřelenými ušáky.
Jindy proseděl noc na posedu a manželka mohla již druhý den připravovat nádherný kus srnčího.
Nebo manžel zašel do vzdálených luk a vrátil se s několika bažanty.
Jindy pro změnu zamířil k nedalekému jezeru a přitáhl odtud několik vcelku vypasených divokých kachen.
Chodilo to tak po dlouhý čas. Tatínek se ztrácel za svým hobby a rodina hodovala na zvěřině, na rozdíl od jiných místních „chudáků“, kteří museli v potravinách nakupovat něco, co maso leckdy ani vzdáleně nepřipomínalo.
Manželka byla blažeností bez sebe. Uměla si chlapa vybrat, vzala si toho pravého, toho nejlepšího. Nebo si to aspoň dlouho myslela.
Ovšem jednou se to nějak zvrtlo. Maminka se po jeho návratu ani za mák nezaradovala. Protože… Protože to, co tentokrát chytil, co si přinesl domů, její pochvalu rozhodně nezasluhovalo. Toho dne šel totiž s kamarády lovit do jiného revíru. Do okolí silnice E55.