Logopedické říkanky – S, Š, T, U

S

Slimák

Slimák nese chalupu, utíká s ní v poklusu, sojka se mu posmívá, jak se na něj podívá.

Slon

Slon si dupne hopsasa! V lese strom se otřásá. Slon je silný. Hopsa, hej! Na nosík mu nesahej!

Sova v lese

Sova sedí sama v lese, ve dne spí a nepohne se. V noci houká: „Vstávej, sýčku!“

Potom spolu při měsíčku slídí po lese. Když se měsíc za les schová, očima si svítí sova,

jídlo shánět začíná. Pak se sýčkem místo spaní, zasedají ke snídani.

To je hostina!

Setkání

Pekař nosí housky v městě, kominík mu stojí v cestě.

Jdi mi z cesty, kominíku, zabílím tě na nosíku!

Jdi mi z cesty, pekaři, začerním tě na tváři!

Stojí

Stojí, stojí stůl, na stole je sůl.
Stojí, stojí stodola, sto stehlíků dokola.
Stojí, stojí stupínek, na něm je sto semínek.
Stojí, stojí stolístka, na sucho si nestýská.
Stojí, stojí sto hostů, vystoupili u mostu.

Š

Švadlena

Šiju, šiju košilku, ušiju ji za chvilku. Pak ušiju kabátek, naší Dáši na svátek. A co ještě? Plášť do deště.

Jak se liščí táta stará o liščata

Po pěšině k lesíčku, nese lišák mošničku. Čeká liška s liščaty, co dostanou od táty.

Volá lišák na lišku, aby vyšly z pelíšku, že jim našel v houštině, žlutou koblížku.

Myši

Všechny myši v šedé chýši mají šaty šedé,
všechny myši v šedé chýši šedý myšák vede.

Švec I.

Švec šije šídlem boty, ušije je do roboty, ševcová mu pomáhá, šijí šídlem oba dva.

Šijí boty, šijí perka, ponesou je do Šumperka. Švec si je dá do nůše, na trh s nimi pokluše.

Švec II.

Švec sedí na cestě, šije boty nevěstě, nevěsta se raduje, že si boty obuje.

Šneček

Šnečku, šnečku šišatý, širák máš až na paty.

Šouráš se tu mezi ploty, švec ti ušil špatné boty.

Šelma švícko za to může, ušil ti je z líné kůže.

Šotek

Šotek jedl kaštan, když šel domů z Chrášťan, potom jedl višně, když šel domů z Líšně.

T

Tetiny poklady

Této, této, copak je to? To jsou nitky, to jsou kvítky, to jsou látky na kabátky.

Těžká práce

Malé kotě sedí v botě, tiše kouká na pavouka, jak si v bytě dělá sítě. Potom chytí klubko nití, zapletlo se – už je v síti!

Trubka

Ta se třpytí! Jak je zlatá! Krásně na ní troubí táta. Také Tomáš zkouší rád na trubku s tátou hrál.

Tiše, tiše

Tiše, tiše, naší Anči tužka po papíře tančí. Tančí Anči k potěše, tak jak koza na střeše.

U

Ukaž, co to máš

Ukaž, ukaž, Pepíku, co to neseš v košíku! Já jdu domů z nákupu, dám ten nákup na kupu.

Takhle chodím do krámu nakupovat pro mámu.

 

Logopedické říkanky – V, Z, Ž

V

Véno, Véno, podej vanu, vykoupáme malou pannu.

Tu je voda, tu je vana, už je panna vykoupaná.

Veverka ve větvích bývá,větvemi ji vítr kývá.

Z

Zajíc v zelí

Zalezl zajíc do zelí, zavolej na něj, Zdeňku! Zavolal Zdeněk zajíce, zajíc je ze zelí venku!

Zvědavý zajíc

Za jezevcem dívá se zajíc u meze, kam ten tlustý jezevec zelí zaveze.

Za vesnicí pod lesem u zelené meze, leze, leze jezevec, zelí z pole veze.

Honza a Zlatovláska

Za lesem je zámek, na něm zlatá báň, v zámku Zlatovláska, hlídá ji zlá saň.

Honza zlou saň zabil, princeznu si vzal, a tak se stal z Honzy, v zlatém zámku král.

Pomlázka

Zazpíváme zvesela, hezky od začátku: máme zlaté mazance, vajec na ošatku.

Zazpíváme zvesela, ale už jen krátce: dojedli jsme mazance a je po pomlázce!

Muzikanti

Muzikanti u muziky bzum a bzum a bzum,
na pozoun tak vyhrávají, až zbourají celý dům.

Zelná hlávka zelená, zavolali jelena.
Zavolali zajíce, aby hlídal zelnice.

Zebru zebou zuby, zubr se zas zubí.

Ž

Žabák loupežník

Žába leží v kaluži, má veliký žal, měla velkou žížalu, tu ji žabák vzal. Žába leží v kaluži, pláče ze žalu, že má žabák v žaludku její žížalu.

Ježek a užovka

Žene ježek užovku po pěšině k potoku. Běží za ní, co jen může, než mu žbluňkne do kaluže. Vzal si boty kožené, že užovku dožene.
Žně

Už je léto, už jsou žně, už na pole jedeme! Až to žito požneme, snopy navážeme. Už jsme žito požali, už se z pole sváží, už se žluté koblížky na dožínky smaží.

Žába I.

Žába žábě ukáže, že prý kuňkat dokáže.
Žabák, který v louži ležel, hned k těm žábám kuňkat běžel.
Žába II.
Žába, kůže kožená, kuňká, že je vážená.
Jenže žabák na ni kuňkne a žába do louže žbluňkne.

Želva
Že tu želvu nedoženu? Že tu želvu doženu!
Že tu želvu želvovatou, že ji odtud vyženu!
Žížala
Žížala tu líně běží, potom na pažitě leží
a má kůži béžovou, vyžehlenou – jak novou.

 

 

 

 

 

 

Logopedické říkanky – Kombinace hlásek – C, S, Z

House v strouze, kousek pouze od husy se vzdálilo. Hned ji z nouze volá dlouze, pláče, že se ztratilo.

Jezevec má hezký zvyk, provozuje tělocvik, bosky cupe v oranici, za slunce i v plískanici.

V říjnu vlci táhnou lesem a jezevec za závěsem, václavky do octa dává, na divoké husy mává.

V prosinci větříček duje, veverka mu rozkazuje:
„Zalétni na kopeček, přines šišky, zvoneček.
Já nachystám košíček plný želé, žemliček,
se sýkorkou Cecilkou ozdobíme stromeček.“

Logopedické říkanky – Kombinace hlásek – Ž, Š, Č

Naše malá holčička, je pečlivá mamička. Češe panně hlavičku a dává jí mašličku.

Dědeček a babička, mají v koši jablíčka. Dědečku a babičko, dejte prosím jablíčko!

Šumáček je osmáček, co má černý čumáček, očka černá jako noc, popřeje ti dobrou noc.

V prosinci větříček duje, veverka mu rozkazuje: „Zalétni na kopeček, přines šišky, zvoneček. Já nachystám košíček plný želé, žemliček, se sýkorkou Cecilkou ozdobíme stromeček.

V polovině listopadu vlček kožich šije,
po večerech u lampičky šípkový čaj pije.
Kvíčala ho pošťuchuje, štípe ho do čumáčku,
špulky nití ožužlává, vypíná mu žehličku.
Na cvičišti čtyři svišti cvičí,

na cvičišti čtyři svišti cvičí,

těšíme se na lekci příští!