Tak se konečně zadařilo a první potomek byl na cestě. Sice ještě na bezmála úplném počátku své cesty, ale už prostě byl. A byť ještě nebyl na světě, počali se nastávající rodičové aktivně zajímat o jeho budoucnost. Protože o dítě se je třeba postarat, dítě, to je budoucnost.
Jako první tak rodiče investovali nemálo času a peněz do zdravotnictví. Protože to víte, nic není žádoucí podcenit. Každá maličkost může hrát svou roli. A tak nastávající maminka podstoupila přehršel vyšetření, těch povinných či alespoň doporučovaných stejně jako těch, která byla víceméně zbytečnými a o nichž ani nejeden z nejangažovanějších rodičů často neví. Nebylo snad ničeho, co by nebylo probádáno. A bylo uspokojivým zjištěním, že je vše tak, jak to má být.
Následoval pochopitelně matčin odchod ze zaměstnání. Notně předčasný, ale risk je risk a proč ji vystavovat v naprosto bezpečné práci jakémukoliv riziku? Co kdyby se dejme tomu píchla ořezanou tužkou do prstu, co kdyby jí údery prstů do klávesnice jejího počítače neudělaly dobře? Už i soudruzi přece říkávali, že vše souvisí se vším. Radši ať je doma a relaxuje. Výplata není všechno.
Pak přišla porodnice se všemi dostupnými nadstandarty a opět vyšetřeními, o nichž někdy ani sami doktoři nevěděli, že existují. Ovšem proč takto kladně přistupující rodině za doplatek nevyhovět, že?
Dítko šlo domů. Tedy samozřejmě nešlo, bylo odvezeno, protože takto malá robátka nechodí ani tehdy, když je vybalí ze zavinovačky, natož v této. Putovalo domů, do naprosto nového a právě koupeného domu. Protože jeden nikdy neví, co se ukrývá ve starých panelácích, kdežto nový dům, postavený s využitím nejmodernějších technologií a podle nejnovějších a nejpřísnějších norem, musí být daleko lepší. To víte, že takový dům ení levná záležitost, ale pro dítě vše.
Potomek byl odmala oblékán do nejslušivějších a samozřejmě podle nejnovějších poznatků nejvhodnějších oblečků, vozil se v těch jediných a pravých kočárcích a kárkách, byl živen tou nejlepší, nejzdravější a zákonitě nejdražší krmí.
Posléze přišly na řadu nejlepší soukromá školka, soukromá škola slynoucí nejlepší pověstí, nejlepší škola střední a nejdražší vysoká. Protože i vzdělání je pro život předůležité, ve zdravém těle má být i zdravý duch. K čemuž zákonitě přispívaly i ty nejdražší a společensky nejpreferovanější a nejuznávanější zájmové kroužky.
Dítko dostalo v pravý čas i svůj nejnovější a nejbezpečnější vůz, chodilo do nejdražší posilovny, mělo vlastní byt i vlastní uklízečku, aby nebylo zbytečně vystavováno bakteriím. Mělo i vlastního kuchaře, aby nemuselo jíst ve veřejných stravovacích zařízeních, kde do jídla semelou kdeco, nebo dokonce někde u obchodu z igelitu.
Rodiče do svého dítka investovali tolik, kolik jen mohli. Vlastně ještě víc; tolik, kolik nemohli. Jenže to víte, chtěli svému dítku zajistit budoucnost. A zajistili mu ji. Jenže jakou!
Dnes se celá rodina i s oním nyní již vzrostlým dítkem tísní v malém holobytě a doufá, že alespoň odtud nebude vystěhována. Nemají nic, stravují se u popelnic, žebrají a sledují, jak jim díky úrokům rostou nesplacené a nesplatitelné dluhy. Které bláznivě nadělali u všemožných finančních institucí a lichvářů v zájmu toho, aby se jejich dítě v přítomné budoucnosti mělo.
Zařídili svému potomkovi radostné vyhlídky. Protože jestli se jim podaří vyhlásit osobní bankrot, bude jejich potomek už za pár let moci začínat alespoň od nuly.