Asi jako každé jiné dítko i naší dcerku baví věci, které jsou pro ni velice „zajímavé“, ale pro nás rodiče se úsměv na tváři vytrácí. Mezi naše oblíbené hračky patří ovladače, mobily, počítač, peněženky a maminky kosmetika.
Když malá začínala sahat po ovladači, bála jsem se, jestli s ním nebude házet po zemi. Nerada bych, aby se ulomila nějaká ta součástka a on přestal fungovat. Tak ovladače na zemi nekončí, dokonce se naučila pouštět televizi. Každé ráno, kdy jí pouštím na chvilinku pohádku si musí „sama“ pustit televizi. Tohle je fajn, ale když koukáme na zprávy a v nejzajímavější zprávě či reportáži se vám televize třikrát vypne, všechna sranda je ta tam. Beru ovladač z ruky se slovy, že to není hračka. Chvíli křiku přeruší jiná činnost, pro tu chvíli zajímavější než ovladač.
Další hračkou je mobil. Telefonujícího člověka dcerka hravě napodobí. Dokonce si i pomumlává, takže vypadá velmi věrohodně. Kolikrát si myslím, že s někým telefonuje. Jelikož si dokáže telefon odblokovat a dokonce si i zavolat. Divila jsem se tomu, ale okoukala, jak to dělám já. Mám totiž zamykání nahoře na telefonu a to hravě zvládne, stačí podržet a je odemčený. Když jí, ale jednou telefon spadl a rozletěl se na kusy, řekla jsem dost. Babička pořídila super dětský mobil, je tak věrohodný pravému, že jí na nějakou dobu zabavil. Na dobu, kdy zjistila, že nesvítí.
Také počítač jí baví. Není den, kdy by nechtěla na „počatač“, jak mu říká. To je snad jediná věc, ke které jí hodně nerada pouštím. To si jí radši vezmu na klín a ukazuji jí obrázky zvířátek. To jí samozřejmě nebaví, chtěla by psát.
A je tu velmi oblíbená peněženka, kterou snad „rabuje“ nejraději. Bankovky dávám pryč, takže si hraje s mincemi a kartami. Naštěstí mince do pusy nestrká, to by bylo o další (ne)hračku míň. Radši jsem jí půjčila svou starší peněženku, kde mám starou platební kartu, vizitku a nějaké korunky. Ráda si s tím hraje, nebojte, hraje si s tím pod dozorem.
A snad její nej hračka je moje malování, které mi rada „krade“ kdy se maluji. Musím dávat opravdu velký pozor, protože už jednou se stalo, že se namalovala rtěnkou a úspěšně otevřela černou tužku na oči.
Hraček, knížek a kostiček má v pokojíčku dost, ale ty naše věci jsou přeci tak zábavné.
Mají i vaše děti nějaké zajímavé (ne)hračky?