Tak jsem byl minulý týden nemocen. Že takový docela mrňavý bacil dokáže někdy pěkně zacvičit i s nemalou tělesnou schránkou, to je známo a taky tomu tak tentokrát bylo. Byl jsem jím notně zdecimován. A nejen já. Člověk neznalý by neuvěřil, jak takový dost možná docela obyčejný bacil dokáže zamávat i s obsahem peněženky. V našem sociálním státě jsem tak v mžiku ztratil nejen nějaké to kilo živé váhy, ale i tři a půl tisíce z platu. Nemocenská se tomu říká.
V lékárně jsem pak nebral nic extra, jen antibiotika a pát tablet na kašel na předpis. Skoro stovka pryč.
Na internetu jsem se po kontrole u lékaře dočetl opět to, co se do nás hustí poslední léta horem dolem. A sice že kdo si vydělává bokem a neplatí z těchto peněz sociální pojištění, jednou v stáru zapláče. Dobře mu tak, řekl jsem si. Ovšem pak jsem četl dále a zaplakal jsem i já. Protože se prý mám sám starat o to, kolik let mám vlastně penzijně pojištěných. Protože, jak bylo hezky formulováno, „v případě, že lidé z Informativního osobního listu důchodového pojištění zjistí nesrovnalosti v evidovaných dobách pojištění, mají dostatečný časový prostor tyto nedostatky odstranit“. Čili že ani Česká správa sociálního zabezpečení, která má tuto věc na starosti, neví třeba o studiu, péči o dítě a o vojenské službě člověka. I za tyto se sice nějaké to pojištění započte, ovšem předkládají se až se žádostí o důchod. A je otázkou, jestli třeba tato nezapomene i něco jiného. Rozhodně však prý nezapomene na to, že mám pracovat nejméně pětatřicet let a být minimálně pětašedesátiletý, abych něco dostal. Ovšem já, pomalu zralý na důchod, jsem v obojím teprve někde na dvou třetinách.
Pak jsem zaplatil tisícovku za odvoz komunálního odpadu. „Trest“ za to, že mám chalupu, kde se těch odpadů sezónně vyprodukuje nepatrně, ale platit je třeba. V průměru tedy řádově dvě stovky za jeden odpadkový koš.
Čímž skončily první dvě hodiny tohoto dne. Dvě ze čtyřiadvaceti. A kolik takových dnů ještě bude!
Sedím tu a čekám. Čekám, čekám, čekám… Čekám, že snad odněkud někdo vyskočí a zahalasí, že to všechno je jen apríl…
