Když ji poznal, byl ještě puberťák. Kluk, který nemohl odolat jejímu kouzlu, nemohl jí nepropadnout. Protože v něm běsnily hormony a kdo ji kdy spatřil, chápal toto běsnění. Taková krasavice! Krásnější nad ni nebylo. Kdyby tak u ní zabodoval! Kdyby byla jeho! Kdyby si ji tak mohl vzít za ženu! Léta plynula a z něho se stal mladý muž. A z ní? Vyrostla a byla ještě větší krasavicí než prve. Spočívaly na ní zaujaté pohledy snad všech chlapů široko daleko. Kdo ji kdy spatřil, neměl pak dlouho klidné spaní. A u jejích vrstevnic tomu bylo nejinak; ani ty neměly klidný spánek, jak jí její krásu a popularitu u opačného pohlaví záviděly. I nadále k ní vzhlížel a musel myslet jen na jedno. Jak jenom strašně toužil, aby si ho vzala!
A pak měli konečně zajištěnou budoucnost. A ona nepozbyla pranic ze své krásy. Dokonce byla snad i ještě krásnější, pokud to tedy vůbec bylo možné. Jak jenom toužil, aby o něho stála! Kéž by si ji tak vzal!
A pak uplynula řádka let, během nichž se stalo to, co se stalo.
Zestárli. Věk sice neubral na její kráse, ale ač všechno bylo zdánlivě stejné, všechno bylo jinak.
Seděl s ní v jejich společném bytě a v duchu snil o jediném.
Kéž by si ji tehdy před lety vzal…
Čert.