Znáte ve svém okolí (nebo jste to právě vy) rodiče, kteří se dušují, že pro své dítě nebudou tou přísnou autoritou, která všechno zakazuje a neustále jen křičí? Raději chtějí být dobrými kamarádi, kteří vždycky a všechno vyřeší, jsou parťáky a údajně znají všechno, co si jejich děti myslí a dělají. Budete-li však dítěti kamarádem, kdo bude tím rodičem?
Kamarádka versus maminka
On totiž status kamarádky a maminky jsou dvě naprosto rozdílné věci. Kamarádka nemá tu zodpovědnost, nemůže zakazovat, říkat, co se nesmí, co by se dělat mělo a podobně. Rodiče zase odpovědnost mají. Poskytují dětem potřebnou oporu, pozornost a spoustu dalšího. Rodič bude mít vždycky témata, se kterými se jim děti nesvěří, a to je samozřejmě logické. Ani vy s dětmi nemusíte probírat všechno, co se v jejich životě děje.
Rodič má svou roli a musí jednoduše akceptovat, do tajností svých dětí nemá co mluvit, na to jsou tu kamarádi a kamarádky. Nicméně zase mají svou roli, kdy jdou příkladem, umí rozhodovat v různých situacích, pomáhají, když je dětem nejhůř, protože kam se děti vrhnou, když jim je nejhůř a potřebují pomoc? K rodičům.
Nastavitelné hranice
Vždycky můžete nastavit hranice, které mohou být pro děti pomocí. Díky nim budou přesně vědět, co si mohou dovolit a co je naopak už přes čáru. Odborníci a psychologové se shodují na tom, že rodič by v žádném případně neměl být pro děti nejlepším kamarádem, ke kterému si mohou dovolit cokoliv. Rodič má být v prvním případě rodič, autorita pro děti, kteří k němu vzhlíží a také jej poslouchají. Může být pro děti jistým kamarádem, se kterým si rádi popovídají a zablbnou, ale vždy musí být ten, který o všem rozhoduje a má poslední a hlavně hlavní slovo.