Ach, kdeže jsou časy mládí a malin nezralých. Čas prvních lásek. Tedy i té naší lásky, jež přetrvala až do dnešních dnů. Už předrahný čas uplynul od dob našeho prvního sbližování. Vzpomínáš ještě?Vzpomínáš jako já na naše první společné chvilky, kdy jsme se ještě coby příliš mladí na lásku ukrývali kdesi před zraky veřejnosti, jež nám tak nesnesitelně promlouvala do duše a kladla na srdce, že na sebe máme ještě dost času? Hlavně tedy já na tebe?
Nenechali jsme se odradit, jak víš. Scházeli jsme se potají, skryti před zraky okolí. Tu ve stohu měkké slámy, tu v šerém zákoutí parků, kam nikdy nikdo nezavítal, v intimitu skýtajících houštinkách i na osychajících mezích daleko za městem. Bylas v ony chvíle jen mou a já se od tebe nemohl odvrátit ani na okamžik. Bylas mi souzena – láska na první pohled.
Bývali jsme sami, ač jsme nikdy sami nebyli. Protože já měl tebe a současně jsem já byl jen tvým. Jak chtivě jsem k tobě vztahoval své chvějící se ruce, jak vroucně jsem k tobě přikládal svůj ret, toužíce neodtrhnout tento nikdy více. Být částí tebe. Nic mi nebylo přáním vroucnějším. Laskal jsem tě ve svých dlaních a kdykoliv mi bylo dopřáno přitisknout můj ret ku tobě, zaplavil mé nitro dosud nepoznaný pocit tepla, hřejícího u srdce a spalujícího zároveň. Ať mráz, ať sníh, déšť, fujavice, vše jedno. Mně bylo teplo v takovéto okamžiky.
Kolikrát jsi mi jen pomotala hlavu. Svět s tebou byl tak opojný, až jsem tak neskutečně ztrácel půdu pod nohama a vznášel se v oblacích, jsa provázen chórem jistě andělským. Kde byly rázem přízemní starosti, kde bylo vše, co bolí na duši? Byl jsem tu s tebou a vše ostatní bylo podružné, nevýznamné.
Pak jsem dospěl. Už jsme se nemuseli skrývat a tajit svoji vzájemnou náklonnost. Mohl jsem se již promenovat ulicemi s tebou. S tebou tu v láskyplném objetí, tu s rukou kolem tvého hrdla či poněkud níže. Ach, co mohlo být krásnějšího? Proč hledět na pohoršené pohledy puritánů vůkol? Bylas tu ty a tys byla mým vším.
Nepotřeboval jsem jíst, nepotřeboval jsem spát, netřeba mi bylo rodiny, přátel,… bylas mým vším. Tím nejlepším, co mi mohl život pozemský nabídnout a bez čeho nemělo smyslu žít.
S tebou jsem uléhal, s tebou se probouzel. Vždys mi byla po boku, vždys byla nablízku nebo alespoň čekala, až si k tobě zase najdu cestu. A já si ji vždy našel. A nacházím ji dodnes. Jsi mi souzená, bez tebe nelze žít. Nikdy tě neopustím.
Je mi do zpěvu. Jsem totiž s tebou. S tebou, světlo mého života, má nejdražší, má lásko, mé štěstí, můj poklade, má jediná a nenahraditelná… Má výčepní lihovino.
