Krásný slunný den nás „vytáhl“ na dopolední procházku. Sluníčko krásně hřálo. Všechno bylo super, až do chvíle, kdy jsme se s dcerkou vracely domů. Z ničeho nic si začala strhávat čepici. Nasazování a sbírání čepice ze země jsem po chvíli vzala, teda v momentu, kdy jsem jí po třetí nasadila zahozenou čepici. V ten moment se moje miloučká a usměvavá holčička proměnila v něco, co jsem doma nikdy mít nechtěla.
Hystericky začala brečet, vztekat a také kousat do fusaku. Po napomenutí to bylo ještě horší, začala ještě víc „hysterčit“. Snažila se vylézat z kočárku a kroutila se jak had. Nejdříve jsem myslela, že je jí teplo, jenže „záchvatík“ pokračoval u vchodu, u výtahu, ve výtahu… No prostě celý panelák věděl, že jdeme domů. Ani doma nepřestávala, ba k tomu přidala ještě válení se po zemi a dokonce i bouchnutí hlavou o podlahu. To už bylo na mě moc. Vzala jsem jí a šla do koupelny, kde jsem pod tekoucím proudem studené vody namočila svou ruku a otírala její „uřvaný“ obličej. Konečně nastupovalo uklidňování. Ale uklidňování na mé ruce, které trvalo asi deset minut.
Hned, jak to bylo možné, jsem sedla k počítači a žhavila „facebookářské“ maminky. Vím, že spousta lidí sociální sítě zavrhuje, ale mně naprosto vyhovují. Po každé tam někdo je, kdo poradí nebo třeba má i podobný problém. Během chviličky se mi ozvalo několik maminek s podobnými zážitky. Některé to řešily ignorací a některé dokonce studenou sprchou, kterou jsem i já jako malá zažila. Dlouho jsem nad tím přemýšlela, zda nepříjemná studená sprcha není trochu „drsná“. Bála bych se šoku, který dítěti navodím, ale, co dělat v takových situacích? Máte i vy nějaké podobné zkušenosti?
Nerada bych zažila vztekající se a válející se dítě někde v obchodě, což už jsem u takových situací byla svědkem.