Měla mít už pro dnešek volno. Její pracovní doba dávno skončila a na pracovišti nic nenasvědčovalo tomu, že by snad bylo potřeba dělat přesčas. A tak se zavřela doma, odlíčila se a ponořila do vany plné vody, aby si tu po hektickém dni odpočinula. Jak jenom jí bylo blaženě, když pak z vany vystupovala!
Ovšem v téže chvíli se ozvalo zvonění telefonu. A idyla byla ta tam. Volal šéf. Že prý se volky nevolky musí neprodleně dostavit na pracoviště. Že je třeba něco udělat a jak se říká, včera bylo pozdě. Takže fofr, fofr!
Nic se nedalo dělat. Jenom na sebe rychle něco hodila, mokré vlasy zahalila šátkem, aby nenastydla, a vyběhla z domu. Protože to prý opravdu hořelo, každá minuta byla drahá.
Nastoupila do vozu městské hromadné dopravy a mile ji překvapilo, že si mohla sednout. Protože sice bylo plno, jenže jakási vzorná maminka vyzvala své dítko, aby ji pustilo sednout. Jak překvapivé!
Tak překvapivé, že si úplně zapomněla označit jízdenku.
Průšvih! Kde se vzal, tu se vzal, revizor. Taková smůla! Teď bude kvůli své roztržitosti ještě platit pokutu! Na rozdíl od jiných chlapů totiž na revizory její sladký úsměv a významné zamrkání nezabírá, alespoň tedy od doby, kdy dopravní podnik začal s preventivním pořizováním nahrávek jednání revizorů s cestujícími, aby se měl čím bránit při případných soudních tahanicích. Taková smůla!
Jenže kontrolor na ni, sedící vedle stařenky s občanským průkazem připravené prokázat svůj pokročilý věk a tudíž právo jezdit bezplatně, jenom na okamžik upřel svůj znalecký zrak a pak šel dál, aniž by se jí zaobíral. Prošlo jí to.
A další pozitiva následovala. Poté, co vystoupila poblíž nádraží, unikla pozornosti místního blázna, jenž tu před hezkými ženami nejednou exhiboval a nikdo s tím nic nenadělal, protože měl papíry na hlavu, v podnikové vrátnici si starý hlídač pro tentokrát odpustil dvojsmyslné narážky o tom, že kdyby byl mladší…, ve výtahu se na ni vyjímečně nikdo nemačkal a ani ji pokradmu neštípl víme kam.
Prostě dorazila do práce docela bez úhony. Stejně jako z této pozdě v noci dorazila i zpět domů, byť musela projít temným parkem slynoucím nedobrou pověstí místa plného nekalých živlů.
Protože kdo by ji, stařenku, obtěžoval, že? Ať si ve svém důchodu v klidu dožije. Protože…
Se nestihla znovu nalíčit. Takže jaksi momentálně na těch svých dvacet let věku nevypadala.