Malé děti vcelku často leckde leccos pochytí, ale ne vždy to vezmou za bernou minci. A tak tomu bylo i v případě této malé holčičky. Protože sice už někde zaslechla, jak vznikají děti, ale přesto této reálné skutečnosti dosud plně neuvěřila. A tak si přála i nadále přímo od Ježíška to, co bylo v rozporu se zvěděným. Přála si, aby jí tento přinesl bratříčka nebo sestřičku.

Což o to, maminka byla k tomuto nápadu vcelku i svolná, jenže tatínek byl kategoricky proti. Že prý už i takto sotva rodinu uživí a kdyby přibyl ještě jeden hladový krk, už by se v práci vážně strhal. A že prý by se pak také nevyspal, což si při své náročné profesi nemůže dovolit, a ještě kdesi cosi.

A tak se zdálo dívčino přání nesplnitelným. Ale přesto v předvánočním čase napsala jako obvykle Ježíškovi dopis, v němž si přála jediné. Maličkého sourozence.

Uteklo pár dní a zdálo se, že se zhola nic neděje. Vše běželo jako jindy, maminka se starala o domácnost a tatínek pracoval od nevidím do nevidím. Až nastal onen večer.

Tatínek byl zrovna na noční a děvčátko už bylo dávno ve své postýlce v limbu. Tedy mělo být. Jenže osud tomu chtěl, že právě nyní, uprostřed černočerné tmy, se holčička probudila. A protože se jí osamělé bdění na loži ani trochu nezamlouvalo, vyrazila do ložnice za maminkou.

A uviděla neočekávané. Chtěla se tu přitulit ke spící mamince, jenže bylo už na první pohled jasné, že není první, kdo dostal tento nápad.

K mamince už se tu totiž tulil nějaký neznámý pán. A činil tak, jak se prý činí, chce-li mít maminka děťátko…

Druhý den pak dcerka napsala Ježíškovi nový dopis, v němž svou předchozí objednávku sourozence zrušila.

Protože přece nemůže po Ježíškovi v hektické předvánoční době chtít, aby se kvůli jejím vrtochům takhle namáhal i po nocích.

Sdílejte
Předchozí článekV podvečer
Další článekŘíkadla