Pokud jste sami leváci jako já, asi vám nemusím popisovat problémy, které jsou s výběrem té „nesprávné“ ruky spojeny. Nářadí je většinou jen pravoruké, některé techniky, jako například háčkovaní, vám levou rukou nikdo neukáže, pokud nemáte levorukou příbuznou.
Někteří si musí přehazovat i struny na kytaře, a pokud máte lateralitu zkříženou, potíží se zpravidla objeví ještě více. Naštěstí již žijeme v osvícené době a nikdo nás a naše děti nenutí k přeučování.
10. února 2007 uplynulo 40 let od oficiálního uznání existence leváků tehdejším Ministerstvem školství. Informace, o nebezpečích při přeučování leváků, kdy často dochází k neurotickým potížím, jsou stále rozšířenější. V poslední době se objevily nejen specializované obchody pro leváky, ale i v běžném obchodě můžete sehnat speciální propisky, pera i tužky napomáhající správnému držení. Podíváme se spolu blíže na některé studie o leváctví.
Co se týče četnosti leváctví v populaci, v tom se nejrůznější autoři liší, zatímco já jsem se ještě učila o 7% zastoupení leváků v populaci, Coren a někteří další autoři uvádějí 10%. Pokud si vyzkoušíte stranovou preferenci oka, nohy a ucha, podle Corena dává přednost levé noze 20%, levému oku 30% a levému uchu dokonce 40% populace. Pokud člověk dává přednost levé ruce a např. pravému oku nebo noze, hovoříme o tzv. zkřížené lateralitě.
Jiří Buchar, psycholog působící v pedagogicko-psychologické poradně ve Vrchlabí k problematice zkřížené laterality uvádí toto: Obraz potíží je velmi pestrý, ale některé jsou vždy stejné nebo velmi podobné. Především jde o komplexy problémů v českém jazyce, matematice, tělesné a výtvarné výchově, v chování apod. V dalším popisu se budu výhradně zabývat zkříženou lateralitou typu PxL, kdy vedoucí ruka je pravá, ale vedoucí oko je levé. Zkřížená lateralita přináší problémy jednak v oblasti percepční, dále v oblasti zpracování v centrální nervové soustavě (CNS) a nakonec v oblasti výkonové – psychomotorické. Při čtení textu člověkem se zkříženou lateralitou, kdy vedoucí oko je levé, přichází vnímaný text zakódovaný do nervových vzruchů převážně do centra zraku v pravé hemisféře.
Ovšem pravá hemisféra není tak dobře vyvinuta pro porozumění verbálním informacím. A proto dochází zcela jistě k tomu, že informace s verbálním obsahem jsou převedeny přes corpus callosum do hemisféry levé, kde teprve dochází k úplnému a přesnému dekódování a tím také k pochopení verbálních informací. A jestliže dochází k předávání informací verbálního obsahu z pravé neřečové hemisféry do levé řečové, znamená to rovněž, že cesta vedení je delší a složitější. Snáz tak dojde k nějakému porušení, chybě v přenosu a také v dekódování a tím i k následné chybě v konečném projevu žáka. Platí to při učení, psaní i při pouhém opisu, počítání, mluvení, pohybové aktivitě a dalších projevech. Není divu, že děti se zkříženou lateralitou mají mnoho velmi podobných obtíží ve školní práci. Nejde však o dyslexii, i když problémy se podobají i dalším specifickým vývojovým poruchám učení. Mnohdy se zároveň objeví také syndrom lehké mozkové dysfunkce. U zkřížené laterality typu LxP, kdy vedoucí ruka je levá, kdežto oko pravé, je v praktických činnostech důsledek pro dítě mnohonásobně těžší.
Zajímavou teorii o preferenci levé strany u zvířat popisuje článek, kde se uvádí, že pravostranná orientace zvířat je pro ně výhodnější, avšak určité procento zvířat bude mít větší šanci, když poběží při útoku predátora na opačnou stranu než většina. S uváděnými procenty zastoupení levostranné zvířecí populace však nesouhlasí výzkum Corena u opic, kdy uvádí až 50% zastoupení levorukých primátů.
Leváctví je většinou dědičné, pokud se vyskytovalo v rodině již dříve, většinou se setkáváme s leváctvím nezkříženým, kde převažuje pravá mozková hemisféra. Takoví leváci mívají méně problémů – bývají zdatní, úspěšní a šikovní. Druhý typ leváků se vyznačuje různými nerovnoměrnostmi ve vývoji duševních funkcí. Zde je příčinou leváctví zřejmě to, že tyto nerovnoměrnosti vývoje znemožňují původně převažující levé mozkové hemisféře naplnit svou vedoucí roli, takže tuto roli převzala pravá hemisféra, avšak ne zcela dokonale. Důsledkem toho jsou pak poruchy řeči, motoriky, vnímání a pozornosti. Vyskytují se však i leváci, které nelze zařadit ani do jedné z těchto dvou kategorií. Proti této teorii mozkové poruchy a následnému převzetí role opačnou hemisférou však uvádí náš přední odborník na leváctví František Synek, že jde o teorii zastaralou a překonanou:
Skutečnost, že se navzdory neustávající převýchově stále rodí vysoké procento levorukých nebo levozrakých dětí, je dostatečným svědectvím o dědičnosti leváctví. Zákony dědičnosti jsou ovšem zejména u člověka velmi složité. O levorukosti či pravorukosti dítěte nemusí rozhodovat současná strannost rodičů, která ostatně mohla být výchovou v dětství upravena. Prostřednictvím rodičů navíc zasahují i geny prarodičů. Také je třeba říci, že se nerodí jen úplní praváci a úplní leváci, ale skládáním dědičných vlivů se rodí i děti s určitým překřížením funkcí – např. pravoruké a levozraké, nebo dokonce s určitou „mozaikovostí“ ve funkční činnosti. Tím opatrnější a šetrnější musí být výchovné působení.
K této teorii podporující dědičnost leváctví se přikláním i já. Díky své zkušenosti, alespoň předpokládám, že ve většině případů není třeba hledat organické poruchy mozku zapřičiňující leváctví. V rodině otce ani matky se leváctví nevyskytovalo a pokud kdo pamatuje, já jsem byla první levák, navíc se zkříženou lateralitou. Ač bylo mé těhotenství i porod mé dcery naprosto bez problémů, i má dcera je levačka se zkříženou lateralitou. Ovšem naprosto nepopírám možnost, kdy jedna hemisféra v důsledku poškození hemisféry opačné může částečně převzít její funkci.
Proti této teorii naopak svědčí studie, které poukazují na zdravotní komplikace leváků. František Koukolík ve svém článku ve Vesmíru uvádí výsledky výzkumů Corena, který dokazuje, že leváci častěji trpí nespavostí i alergickými onemocněními. Mají být častěji alkoholiky a častěji páchat sebevraždy. S přibývajícím věkem má počet leváků klesat rychleji než počet praváků. V deseti letech je v populaci 15 % leváků, v osmdesáti méně než 1 %. Dá se to vyložit „přeučováním“ leváků na praváky, ale i možností, že leváci umírají mladší. Coren pročetl americkou Basebalovou encyklopedii a zjistil, že střední věk, v němž umírali praváci, je 75 let, zatímco u leváků 66 let. Rozdíl ve střední délce dožití může být důsledkem odlišných způsobů porodu, vývoje v raném dětství, spánkových i imunologických obtíží i poruch chování, jakož i vyšším počtem nehod. Pravděpodobnost úrazu doma nebo v zaměstnání je u leváků o 90 % vyšší než u praváků, což je pochopitelné, neboť leváci žijí ve světě stvořeném pro praváky. Úmrtnost leváků následující po těchto úrazech je 6krát vyšší než u praváků. Podle výzkumů britských lékařů se u leváků vyskytují častěji některé choroby, například průduškové astma, migréna, cukrovka a Crohnova nemoc. Jde o nemoci, kde hraje významnou roli imunitní systém.
V příštím dílu se podíváme na některé slavné leváky a zaměříme se na konkrétní nácvik grafomotorických dovedností u leváků.