Žila jednou jedna dívka. Pracovala v zemědělství a její pracovní náplní bylo míchat nenápadně do máku popel, aby tím družstvo víc vydělalo.
Všechno šlo dobře až do chvíle, kdy jí jednou na pracoviště přiletěli holubi. Kdyby jí do materiálu jen nadělali, prodalo by se to zákazníkům prostřednictvím pekárny bez problémů. Jenže oni vyzobali mák a čistý popel byl tak přece jen už neprodejný.
I dala výpověď a rozhodla se podnikat v modelingu. Ovšem chyběl jí základní kapitál a tak si své první šaty jenom vypůjčila a vyrazila mezi potenciální klienty.
Zdálo se, že má úspěch… jenže… do půlnoci musela šaty vrátit. Neměla prostě peníze, aby si je půjčila na déle. A tak uprostřed párty musela prchnout. A to rychle. Tak rychle, že jí ze zavazadla vypadl střevíček.
Co říci doma? Že je hloupá husa, co to nikam nedotáhne? Kdepak. A tak mlčela a dbala na to, aby zničila všechny upomínky z půjčovny šatů dřív, než se dostanou její matce do ruky. Dařilo se. A spolu s nimi ničila i korespondenci od firem, jež si ji stihly před uprchnutím nasmlouvat, protože věděla, že bez šatů nemůže už svým závazkům dostát. I kdyby jí tyto přinesly střevíček náhradní.
A tak se stalo to, co se muselo stát. Přišel exekutor a sebral rodině vše, včetně mísy na mák a popel. Takže už nebylo pražádné cesty zpět. Nemohla už ani na molo, protože jí dobří módní návrháři už nevěřili, nemohla už ani začít zase v potravinářství, protože neměla v čem míchat potraviny s levnou nádivkou.
A tak skončila na ulici.
Ale nebojte se, děti, všechno nakonec dobře dopadlo. Na ulici si dodnes vydělává mnohem víc než v zemědělství.
