Krotitel stál před publikem uzavřen v kleci spolu s lítými šelmami. Právě předváděl drezúru tygrů a všem přihlížejícím při jeho nerozumném počínání tuhla krev v žilách.
Snad každý z diváků by prchal, jakmile by tyto šelmy byť i jen z velké dálky zahlédl, každý by se dozajista potento, kdyby byl s oněmi obrovskými „kočkami“ uzavřen takto v kleci. Avšak krotitel se dokonce ještě usmíval a ohrožení svého života snad ani nebral v potaz. Jak jen byl klidný, vyrovnaný, sebevědomý!
Tygry vystřídali lvi. Král zvířat spolu se svými družkami obcházel kolem tohoto krotitele jako obchází mlsoun kolem laskominy a zdálo se, že se na muže uprostřed klece vzápětí vrhne a spořádá ho na posezení. Kdyby se lev rozhodl zaútočit, neměl by nebohý krotitel sebemenší šanci na přežití. Ale krotiteli to bylo zjevně jedno, ba zdálo se dokonce, že to bere jako výzvu. Že se oněm šelmám posmívá, že je považuje za neškodné.
Krotitel předvedl s těmito tvory pěkných pár kousků, nad nimiž se divákům tajil dech. Předvedl to, co by si nikdo jiný netroufnul předvést. Nutil šelmy proskakovat obručí, chodit dokolečka a plnit další příkazy, což tito ladně se pohybující tvorové na povel činili. A dokonce i strčil lvovi hlavu do otevřené tlamy.
Krotitel sklidil potlesk. Protože si za svou odvahu ocenění skutečně zasloužil. Vždyť kdo jiný by podstoupil takovéto ohrožení!
Krotitel se klaněl na všechny strany, usmíval se a v jeho tváři se zračil naprostý klid, pohoda. Vždyť vlastně nedělal nic tak nebezpečného. Tohle byla úplná prkotina. Tohle ho nemohlo vyvést z klidu.
Po těch letech, které strávil se svou cholerickou manželkou a rozjívenými dítky.
