Jednou týdně se setkáváme s kamarádkami na kus řeči v prostorách jednoho z mateřských center. Naše děti se dosytosti vyřádí, mají k dispozici hernu plnou hraček, knížky, stavebnice a my maminy vypustíme alespoň na chvíli z hlavy běžné starosti. Tedy, pokud je vypudit jde. Zrovna minulý týden se sešlo zdravé jádro party, byl klid a soukromí na povídání. A my se dostaly k tématu – odpouštění.
Zjistily jsme, že každá z nás má někde v duši zasunutou vzpomínku, která se vždycky v tu nejnevhodnější dobu vynoří a bodá hluboko u srdce.
Gábina nedokáže odpustit manželovi nevěru, které se dopustil na Silvestra před patnácti lety. On lituje, ke kamarádce se chová moc hezky. Pomáhá jí i se starostí o nemocné rodiče. Potom přijde chvilkový zkrat a Gábina mu jeho dvacetiminutový poměr po tisící vyčte. Tím ubližuje jejich vztahu a ona to moc dobře ví.
Helča je smutná z toho, že její přítel neuznává dárky. Nebyl k tomu vedený od malička. Doma razili přístup, koupím si právě to, co potřebuji, k čemu tedy dárečky. Výročí, svátky nebo narozeniny, nic z toho nebude oslavovat. Helenka mu to nemůže odpustit a touží prý po maličkostech pro radost. I když, mezi námi, nevím jak to ve skutečnosti myslí, on jí totiž koupil před měsícem auto.
Nikola žárlí na tchyni. Stará paní volá synovi desetkrát denně, bombarduje ho zprávami a je nad slunce jasné, že on s ní komunikovat bude dál a rád. Neschvalujeme to, ale chápeme. Nikola se cítí podvedená a vyčítá, že ji nemá tak rád jako dřív.
U Janči bývají bouřlivé, hlučné scény. S manželem jsou oba velmi temperamentní, na denním pořádku je, že na sebe řvou a za deset minut se drží kolem krku. Jejich vztah nahlodává jen častá přítomnost městské policie, kterou volají sousedé pro rušení nočního klidu. Oni se pak v klidu hádají dál.
Janičky tam máme dvě a ta druhá má i dvojitý problém. Před několika lety se podruhé vdala. Několik let se vzpamatovávala z prvního manželství, dalších pár let splácela dluhy, které jí exmanžel dobrovolně přenechal. Našla si přítele Jirku a zvažovala, jestli má svým sedmiletým dvojčatům – klukům, přivést domů nového tatínka. Až když jí začali přerůstat přes hlavu, vsadila na Jiřího a vzala si ho. Jenže, ona je láskyplný člověk s liberálním přístupem a když se její děti proti ní spyknou, nehne s nimi ani párem krav. Jirka se nemůže dívat, na to, jak ji trápí. Jenou to nevydržel a kluky zbil. Nepřísluší mi hodnotit, jestli to bylo jednání správné a nebylo jiné východisko, Jana to bere jako nepřijatelné, neodpustitelné a jejich vztah má od té doby obrovské trhliny.
V hloučku matek sedících na koberci jsem zbyla já. Děti jsem měla velmi brzy, před kamarádkami jsem tedy v určitém předstihu. Doma mám něco, do čeho ony dorostou až za pár let – puberťáka. Prožíváme si tak s manželem větší i menší radosti, tu s kouřením, se ztracenou žákovskou, aktovkou vystlanou upomínkami z knihovny, prospěchem oproti normálu zhoršeným až o tři stupně. Kolem druhé hodiny, kdy se vrací ze školy mám žaludeční nervózu a zvýšený krevní tlak. Jak se problémy na sebe nabalují zjišťuji, že i milující matka nemusí odpouštět úplně všechno. Odpouštět je totiž veliké umění.
