Jak jenom v takovýchto okamžicích záviděl svým kamarádům! Oněm šťastlivcům, kteří sbalili „normální“ ženské nebo kteří byli sbaleni více či méně standartními osobami opačného pohlaví. Proč on, proč právě on nemohl učinit jako oni? Proč zrovna on musel vzplanout láskou k této?Jeho drahá polovička totiž sice navenek působila stejným dojmem jako každá jiná, ovšem uvnitř se od ostatních lišila. Neznalému stavu věcí by tento rozdíl nepřipadal zase až tak mimořádným, ale když to jeden zažije…
Jeho drahá polovička totiž planula od nepaměti láskou ke starožitnostem. Doma sice měla i předměty neoddělitelné od naší doby, ovšem měla-li někdy volit mezi starým a novým, bylo předem jasné, že to staré zvítězí.
A teď se zrovna pohádali a jejich vztah doznal silné újmy. Třískla dveřmi a odebrala se zpátky k mamince a on tu osaměl. Chvíli sice ještě pěnil, avšak pak se zákonitě zklidnil a počalo se mu po jeho milé stýskat.
Jak jen by si ji udobřil? Jak jen učinit, aby se vše zase vrátilo do starých kolejí?
Koupil obligátní kytici a vydal se za svou milou s výrazem pokorného prosebníka o odpuštění. Květiny však neskončily, jak tomu bylo obvyklým u jeho kamarádů, ve váze, ale byly mu otlučeny o hlavu.
Koupil velikou bonboniéru, avšak pokus předat tuto neskončil sladkým polibkem, ale pocitem hořkosti.
Napsal jí milostnou báseň, ale za své snažení sklidil toliko pohrdání.
A když se jí v zoufalství pokusil zapět pod oknem milostnou serenádu, byl polit ledovou vodou a následně mu na hlavě přistál i kbelík, z něhož tato voda byla vylita.
Jak jen by si ji mohl udobřit? Jak na to? Dumal, ale odpověď ne a ne nalézt. Dlouho, předlouho přemítal, než si konečně s vítězným úsměvem počal mnout ruce. To je ono! Že na to nepřišel dřív! Vždyť jeho milá miluje starožitnosti!
Tímhle si to u ní dozajista vyžehlí.
Dá jí… tuhle žehličku.
