Povídky

Někdo zvoní. Opírá se o zvonek vší silou. Zní to  nedočkavě,  skoro to vypadá, jako by šlo o životně důležitou událost. Dívka vstala z pohodlného křesla, kde si právě četla a rozevřenou knihu položila hřbetem nahoru na područku. Stejně se za chvíli vrátí, za těch pár minut, než zjistí, kdo se dobývá k nim domů, se s knihou...

Přiblížily se maminčiny narozeniny a její choť, pan Radana, měl upřímnou radost z toho, že konečně vyřešil otázku vhodného daru. Protože toto bylo pro něho vždy trápením z největších. Ono to totiž nebývá jenom tak, vymyslet a sehnat dárek, s nímž manželka chotě nepošle někam, ale možná naopak dokonce pochválí. Ale letos to vykoumal. Letos...

Jejich manželství se jí už dávno nejevilo být takovým, jakým si ho kdysi vysnila. Žili spolu bok po boku pod jednou střechou, jenže to byla spíše existence než život. Spíše tu tak jenom spolu trávili den po dni a jejich kdysi vroucí láska se nenávratně vytratila. A čím déle spolu byli, tím více ji tato...

Ach, kdeže jsou časy mládí a malin nezralých. Čas prvních lásek. Tedy i té naší lásky, jež přetrvala až do dnešních dnů. Už předrahný čas uplynul od dob našeho prvního sbližování. Vzpomínáš ještě?Vzpomínáš jako já na naše první společné chvilky, kdy jsme se ještě coby příliš mladí na lásku ukrývali kdesi před zraky veřejnosti,...

Stála jsem na letišti s letenkami v ruce a pokukovala po hodinkách, kdy padne hodina Há a my odcestujeme na vytouženou dovolenou k moři. Při odbavování jsem dostala otázku, která mě velmi překvapila. „Nejste těhotná?“ tázala se mě slečna, za odbavovací přepážkou. S úsměvem na tváři jsem odpověděla, že určitě ne. Start letadla jsem nesla...

Od útlého dětství, jen co jsem se naučila trošku chápat dění kolem sebe, se mojí nejoblíbenější hračkou stala panenka. Zpočátku to byla jen ta malá, gumová, bez vlásků a oblečení. Taková, na kterou se dá krásně psát propiskou. I ta moje měla zanedlouho po svém těle nesmyvatelné tetování. Nedokonalost, která ji mým přičiněním trošku hyzdila,...

Hned na začátek musím uvést na pravou míru, že jsem člověk, kterého zřídka co postaví „mimo provoz“. Funguji již léta jako manželka, matka, pečovatelka, uklízečka, kuchařka, osobní řidička, učitelka, speciální pedagog, terapeut, účetní, finanční makléř – a jistě by mě napadlo ještě milion dalších funkcí, které my matky zvládáme. To prosím neberte ani jako holedbání...

Žena byla na svého manžela právě notně naštvaná. A to oprávněně. Protože strávila celý dnešní den v práci, zatímco on měl náhradní volno, a tak si jej dovolila požádat, aby udělal něco málo pro blaho rodiny. Pár úplných maličkostí. Měl docela normálně koupit kus chleba, umýt tu horu nádobí v kuchyni a vyluxovat. Nic složitého. Jenže...

Před časem jsem cestovala vlakem, a protože jsem chtěla být jednou za čas „za hezkou", oblékla jsem si docela slušivou košili a krk si ozdobila řetízkem s perličkou po mamince. Mám ho moc ráda, vzpomínky s ním spojené mě vrací dlouhou cestou zpět do dětství. Seděla jsem sama v kupé a asi po půl hodině...

Do nedělního rána zazvoní telefon. Dlouze a namáhavě. Vklouznu do pantoflí, mrknu na budík. Pět hodin ráno. Letím zvednout sluchátko a představuji si, co se mohlo asi stát. Napadají mě snad všechny hrůzy světa. Na druhé straně to zaskučí a ozve se mužský hlas odpovídající asi třem promilím alkoholu v krvi. „To jéé omýýl!" Škoda,...