Vztahy – 2. stránka

Věci, o kterých se s tchýní asi bavit nebudete 2

Tchýně je taková přidaná hodnota, kterou dostanete k manželovi. Bude se účastnit rodinných oslav, přijede na návštěvu, bude trávit čas s vašimi dětmi. Pokud manžel nemá špatné vztahy se svou rodinou, pak jste nucena tchýni vídat. Můžete mít dobrou tchýni, která bude spíš kamarádkou a dobrou rádkyní, ale taky si prostě nemusíte sednout, nebudete mít spolu nic moc společného, ale akceptovat se musíte. V rámci fungování rodiny. Pro vaše děti. Pro manžela.

Někdy je to těžké

Doslova alchymie. Misky vah se mohou velmi brzy zhoupnout ve váš neprospěch. Mezi vámi a tchýní může být propast celé jedné generace a také, musí se s vámi dělit o svého syna, o jeho lásku! Musíte se snažit o to, aby byly vaše vztahy pokud možno korektní. Mohli se spolu bavit a řešit klasické věci. Jsou však věci, které raději neřešte, o kterých se raději nezmiňujte. Jaké to jsou?

Vaši bývalí

Pokud máte dobré vztahy s tchýní, pak si gratulujte. Možná s ní probíráte to, co vaše kamarádky se svou tchýní neřeší. Nemáte problém, když za vámi přijde sama od sebe, když si dáte spolu kávu nebo vyrazíte na skleničku vína, zatímco váš manžel hlídá děti. I tak se mějte na pozoru, co řeknete a co ne. Hovor o to, jak jste byla v mládi bouřlivá nebo kolik vaší postelí prošlo mužů, určitě vynechejte.

Vaše zdravotní problémy

Zejména ty problémy v intimní sféře. Pokud máte problémy v posteli, rozhodně to nepatří ke kafíčku s tchýní. Podobně ani zdravotní problémy v oblasti intimní sféře. Nestěžujte si, že máte nějaké gynekologické obtíže, například kvasinky, infekce a podobně. Z nepodstatného problému může udělat velkou bublinu a aféru, ze které vyjdete jako nevěrnice, přitom kvasinky jste chytla v bazénu!

Věci, o kterých se s tchýní asi bavit nebudete 1

Někdy je to těžké

Váš manžel/Její syn

To je zakázané téma číslo jedna! Každý člověk na světě má své chyby, to je přirozené. Každý máme na výchovu jiné názory, proto pozor na to, co říkáte. Máte pocit, že vaše tchýně svého syna poněkud rozmazlila? Hlavně jí to neříkejte! Ani jí neříkejte, že její syn je v něčem špatný, něco neumí. Pravděpodobně je přesvědčená, že má toho nejlepšího syna na světě, že jeho výchova je perfektní. A vy o tom budete pochybovat? To si na bezproblémový vztah hned tak nezaděláte!

Vaše děti/Její vnoučata

Je to babička a ty samozřejmě budou rozmazlovat, pečovat, mazlit. Od babiček nějakou tvrdou ruku nebo péči nečekejte. Občas budou mít tendence vám do výchovy mluvit, takže hádat se s ní nebo ji poučovat, co má a nemá dělat, to není úplně košér. Babičky nezměníte a oceníte, že si na víkend nebo třeba na prázdniny vezme vaše děti k sobě!

Těhotná kamarádka? Věci, které jí určitě neříkejte!

Těhotenství je hormonální jízda, tak to alespoň popisují jiné maminky. Střídají se nálady, otékají kotníky, zvětšuje se bříško, kondice už není to, co bývala. Každá žena to může snášet jinak a rozhodně jí nepřidá, když se okolo ní začne „kupit“ řada „zaručených“ rad, tipů, nápadů nebo dokonce se objeví věty, které nepovzbudí, ale spíš pořádně naštvou. Jaké to například jsou?

Jak se to proboha stalo?

Ano, jsou situace, kdy prostě miminko neplánujete, ale „stane se“. Ochrana nefunguje na sto procent, zapomenete na ní, kondom je prasklý a mnoho dalšího. Jde o poměrně osobní otázku, kterou často pokládají lidé, kteří vás vidí jen zběžně. „Na tuto otázku jsem měla chuť detailně popsat sex, aby jim to došlo“ směje se nyní Jana, kterou tato věta přiváděla k šílenství.

Nečekáš dvojčata?

Popřípadě další skvělá věta – kolik jsi vlastně přibrala? Nenápadné naznačení, že rozměr vašeho břicha je opravdu velký. „Začala jsem přibírat poměrně brzo a tak jsem ke konci těhotenství vypadala, jak bych spolkla balon. Viděla jsem to, trápilo mě to, ale když se mě někdo zeptal, zda nečekám dvojčata, a když jsem řekla, že ne, vykulili překvapeně oči s tím, že to snad není možné“ zuří Klára, která je na tuhle větu pořád alergická.

To můj porod byl…

Za dvojtečky doplňte hrůzostrašný, dlouhý, rychlý nebo jednoduchý. Každá rodička má z porodu minimálně respekt. Prvorodičky neví, do čeho jdou, jaké to bude. A i když rodíte podruhé, nemůžete si být jisté, že to bude jednoduché. „Doslova mě fascinovala tchýně, která mi vyprávěla, jak jednoho syna rodina sedmnáct hodin a druhého dvacet. Barvitě mi popisovala bolesti, kontrakce a všechno ostatní. K tomu přidala, že sestry byly neschopné a doktor si myslel, že předstírá“ začíná vzpomínat Tamara. „Po návštěvě u ní jsem byla rozhodnutá, že já rodit nechci. Nikdy“ uzavírá dnes už se smíchem.

Další sourozenec, proč je pro dítě vhodný?

Jedináček má jistě své velké výhody, v rodině je jediný, nedělí se o rodičovskou přízeň, nemusí se dělit o hračky, kapesné, pozornost prarodičů a podobně. Jedináček si užívá opravdu všechny výhody, které mu tento stav nabízejí. Když se však v rodině objeví další dítě, rázem se všechno změní. Nechcete dětem pořizovat sourozence, protože by to pro něj nebylo dobré?

Sourozenec je vždycky fajn

Samozřejmě tím nemáme na mysli ty vyhrocené stavy, kdy se, po smrti rodičů, sourozenci hádají o majetek, soudí se a hlídají, aby náhodou ten druhý nedostal o korunu víc, než ten druhý. Sourozenci jsou fajn, a pokud je to jen trochu možné, pořiďte jej svým dětem. Proč je fajn mít sourozence?

Automaticky na něj svádíte vše okolo

„Kdo snědl ten jogurt?“ zazní z kuchyně. Jako jedináček moc prostoru pro úhybné manévry nemáte, leda tak, svést to na psa, ale tomu to z té lednice někdo musel dát, že. Když je sourozenec, je to hned lehčí. „To Martin“ mohou děti z plných plic zakřičet a následně se strhne menší hádka nebo rovnou rvačka o to, kdo vlastně ten jogurt snědl.

Víc pomocníků

Otroctví a dětské práce jsou u nás zakázány, ale když si to odůvodníte tím, že děti vedete k zodpovědnosti a nějakým morálním návykům, projít by vám to mělo. Budete-li mít dvě děti, nemusíte chodit s košem, vysavač nebudete muset vzít už do ruky nikdy a budete mít po ruce vždycky někoho, kdo by vám pomohl při vaření, dělal takové ty méně oblíbené práce.

Kritika rodičů

Není to jen o tom svést na sourozence svůj vlastní prohřešek, ale nový sourozenec může být časem dobrý parťák, zejména v pomlouvání rodičů. Spiknout se proti nim, mít někoho, komu se svěříte a kdo to cítí úplně stejně, to není k zahození.

Čtení před spaním – rituál, který prohloubí pouto a rozvíjí děti

Vybrat si knihu, lehnout si do postele a poslouchat, jak maminka nebo tatínek z ní předčítají. Takové bylo mé dětství a dětství mnoha lidí. Dnes se tento rituál však tak trochu vytratil. Spousta dětí usíná v naprostém tichu, sleduje televizi, hraje si na tabletu a podobně. Knihy pomáhají rozvíjet dítě a to v jakémkoliv věku. Může to být klasické leporelo nebo pohádka či román.

Nikdy není brzy

Nemůžeme v podstatě říci, kdy je moc brzo na čtení, protože tomu tak není. Odborníci doporučují již od prvních dní miminka říkat mu různé říkanky, rýmovačky, básničky, zkrátka vše, co je rytmické, klade důraz na opakování a je také melodické. Pomáhá to rozvíjet smysl a cit pro jazyk, upevňuje to pouto s maminkou a umí to velmi dobře uspat. Ostatně už z bříška je miminko zvyklé především na maminčin nebo tatínkův hlas, proto je dobré v tomto procesu pokračovat. Snažte se, aby váš hlas byl melodický a příjemný.

Nastavení rituálů

S miminky i většími dětmi si jistě tvoříte nějaké své rituály, které poté dodržujete. Jeden z rituálů může být také právě večerní čtení před spaním. Jedna pohádka, kapitola z příběhu a podobně, to všechno můžete pro své dítě udělat. Můžete vyzkoušet také domácí knihy, které vyrobíte vy sami. V nich mohou figurovat příběhy přímo o nich, mamince, tatínkovi, babičce, sestře, bratrovi a podobně. Stačí jednoduchý a reálný příběh, který děti velmi nadchne a pomůže jim v rozvíjení jejich představivosti.

Pohádky si můžete pro děti vymýšlet, nemusíte se držet jen klasického čtení, děti prostě rády před spaním něco poslouchají. Pohádka nebo příběh by hlavně měl děti bavit. Podporujte ve svých dětech představivost, posilujte společné pouto a rozvíjejte jejich vývoj. Dvacet minut denně večer co večer udělá opravdu hodně.

Mám dítě – jak se neodcizit kamarádce, která děti nemá?

Miminko je radostná událost, spousta žen touží po miminku, snaží se, a když se konečně podaří, pak jsou na vrcholu štěstí. Dítěti podřídíte svůj život, dáte mu svůj čas, péči, bezmeznou lásku. Vaše priority se změní, podřídíte je svému dítěti. Co vaše kamarádky? Dříve jste spolu mluvily denně, ale nyní, s dětmi je to jiné. A co teprve, když kamarádka děti nemá..

Nějak si nerozumíme

I to nejpevnější přátelství bývá ohroženo, když se jedné z kamarádek narodí dítě. Už to není tak jednoduché. Scházet se jistě můžete, ale už to nebudou bary, restaurace, kina nebo koncerty. Místo toho jdete na procházku do parku, navštívíte dětské hřiště, kavárny, které jsou vhodné pro děti a podobně. Kamarádčina plná pozornost se nesoustředí jen na vás, ale zejména na dítě. A co teprve, když byla jedna z těch „horších nocí“ a maminky jsou pak dopoledne unavené a rozlámané.

I když se snaží bezdětné kamarádky vše chápat, postupem času se začnete odcizovat. S bezdětnou kamarádkou neprobere to, jaké pokroky miminko dělá, co se děje s tělem po porodu, jak řeší, když má dítě horečku a mnohé další. Bezdětná kamarádka naproti tomu chce probírat, co bylo v klubu, jaký muž jí koupil drink, s kým jde na rande a podobně. Dva zdánlivě neslučitelné světy a kamarádky, které spolu měly mnoho společného, najednou neví, jak najít společnou řeč.

Kompromis na obou stranách

Bezdětná kamarádka musí pochopit, že když se váš život nyní změnil a přibylo do něj dítě, bude se přirozeně bavit o dítěti. Ovšem maminky se musí krotit, protože některé z nich své přátelé doslova bombardují fotkami a informacemi o dítěti. „My jsme snědli první banán, my jsme viděli ptáčka…“. Zkuste se víc ptát kamarádky, co jí trápí, jak se cítí a jaké má problémy. Vztah se jistě změní, ale je nutný kompromis na obou stranách.

Rodič nebo nejlepší kamarád?

Znáte ve svém okolí (nebo jste to právě vy) rodiče, kteří se dušují, že pro své dítě nebudou tou přísnou autoritou, která všechno zakazuje a neustále jen křičí? Raději chtějí být dobrými kamarádi, kteří vždycky a všechno vyřeší, jsou parťáky a údajně znají všechno, co si jejich děti myslí a dělají. Budete-li však dítěti kamarádem, kdo bude tím rodičem?

Kamarádka versus maminka

On totiž status kamarádky a maminky jsou dvě naprosto rozdílné věci. Kamarádka nemá tu zodpovědnost, nemůže zakazovat, říkat, co se nesmí, co by se dělat mělo a podobně. Rodiče zase odpovědnost mají. Poskytují dětem potřebnou oporu, pozornost a spoustu dalšího. Rodič bude mít vždycky témata, se kterými se jim děti nesvěří, a to je samozřejmě logické. Ani vy s dětmi nemusíte probírat všechno, co se v jejich životě děje.

Rodič má svou roli a musí jednoduše akceptovat, do tajností svých dětí nemá co mluvit, na to jsou tu kamarádi a kamarádky. Nicméně zase mají svou roli, kdy jdou příkladem, umí rozhodovat v různých situacích, pomáhají, když je dětem nejhůř, protože kam se děti vrhnou, když jim je nejhůř a potřebují pomoc? K rodičům.

Nastavitelné hranice

Vždycky můžete nastavit hranice, které mohou být pro děti pomocí. Díky nim budou přesně vědět, co si mohou dovolit a co je naopak už přes čáru. Odborníci a psychologové se shodují na tom, že rodič by v žádném případně neměl být pro děti nejlepším kamarádem, ke kterému si mohou dovolit cokoliv. Rodič má být v prvním případě rodič, autorita pro děti, kteří k němu vzhlíží a také jej poslouchají. Může být pro děti jistým kamarádem, se kterým si rádi popovídají a zablbnou, ale vždy musí být ten, který o všem rozhoduje a má poslední a hlavně hlavní slovo.

Pyžamové party pro děti, zvát si kamarády dětí domů?

Pokud mají vaše děti kamarády a rády si s nimi hrají venku, pak máte napůl vyhráno. Děti nesedí u počítačů, nehrají různé střílečky, nechtějí sotva přijdou domů tablet a hry. Jejich socializace bude úspěšnější a přeci je lepší dětství, kde mohou běhat venku, hrát fotbal a řádit na hřišti. Co však odpovědět na otázku „mami, může u nás Tomášek spát?“

Hosté u vás doma

Také vaše děti milují, když si mohou pozvat kamarády? V tu chvíli je spousta věcí dovolena, v pokojíčku si tvoří vlastní bunkr, máma upeče nějakou dobrotu, dá dobrou svačinku a podobně. Děti si zase budou moci hrát s kamarády, budou se dělit o hračky, nebude to všechno jen o nich. Naučí se brát ohled na druhé děti. Jsou takové návštěvy, přespávání a podobně pro děti důležité? Nebo se bez toho děti obejdou?

Vesnice a menší městečka jsou pro tyto účely lepší, protože děti jsou tam tak nějak víc spolu. Rodiče se o ně tolik nebojí jako ve městech, kde mohou vběhnout pod auto nebo je může zastavit cizí člověk a něco jim udělat. Hrát si venku je pochopitelně jednodušší zejména pak pro rodiče. Pokud bydlíte ve větších městech a bojíte se nechat děti běhat jen tak venku, jsou důležitá právě tato přespání a pyžamové party.

Jak to celé uchopit?

Každý rodič má jiné výchovné metody. Je dobré dopředu domluvit nějaká pravidla. Každé dítě by se u vás mělo chovat tak, jak se chová doma. Mělo by se naučit také akceptovat, že se musí přizpůsobovat jiným zvyklostem. Domluvte se dopředu s rodiči daného kamaráda na hladkém průběhu. Všechno to zjednodušíte a děti si přespávání užijí bez zbytečných problémů.

Je-li vaše dítě plaché, pak netlačte na pilu, když o přespávání nejeví zájem. Navrhněte jim tuto možnost, ale do ničeho jej nenuťte. Pokud je k takovéto možnosti svolné, zajistěte mu absolutní bezpečí, tedy přespání je dobré u vás doma a s kamarády, se kterými si dítě nejvíc rozumí. V pozadí budete vždycky vy jako rodiče, kdyby se náhodou něco dělo.

Pořídit dětem pejska?

Z úst dětí neustále slyšíte prosby typu „maminko, já bych chtěl pejska. Maminko, od Ježíška si přeji pejska“. Jednou to přijít muselo i váš potomek zatoužil po chlupatém čtyřnohém kamarádovi, který by s ním trávil čas. Jako každé dítě vidí jen to hezké. S pejskem je spousta zábavy, legrace. Nicméně je s ním také spousta starostí.

Skvělý kamarád a parťák

Jde o skvělého kamaráda a parťáka, dítě se díky němu může spoustu naučit. Za pejska bude mít jistou zodpovědnost, bude myslet na potřeby druhého. Jde o živého tvora, který potřebuje určitou a pravidelnou péči. Musíte se připravit, že i když pejska koupíte dětem, bude se o něj starat celá rodina. Budete řešit různé drobnosti, kdo půjde s pejskem ven ráno, kdo pozdě večer, kam s ním, když jedete na dovolenou, kdo ho vyvenčí odpoledne.

Část volného času mu určitě musíte věnovat. A pes není na pár dní, ale v rodině s vámi bude žít 8 až 14 let. Pokud je dítě starší, brzy může odejít na vzdálenější škodu, odejde z domu úplně a vám zůstane pejsek, který bude potřebovat vaší péči. I s tím si budete muset poradit a vyřešit tuto situaci.

Zamyslete se..

Ještě předtím, než přinesete domů chlupatou kuličku, ze které budou děti nadšené, pak si položte několik zásadních otázek. Zvládnete vše skloubit dohromady? Péči o děti, práci, domácnost a péči o psa? Když pořídíte štěně, musíte myslet na to, že bude potřeba dát mu spoustu času, vychovat jej. Co budete dělat, když pojedete na dovolenou nebo někam na víkend? Kam psa umísíte?

Kdo ho bude venčit? Tyto a další otázky budete muset řešit. Pokud si ve svém diáři najdete čas na pravidelné procházky s pejskem, děti se budou v povinnostech okolo chlupatého mazlíčka střídat a zapojí se rodina, pak nic nebrání tomu, abyste si pejska pořídili.

Separační úzkost a jak si s ní poradit?

Máte doma dítko, které je jako z katalogu? Společenské, směje se, má rádo návštěvy, zkouší první slůvka a není problém, když ho hlídá babička, tetička či kdokoliv jiný. Najednou, jako mávnutím kouzelného proutku se dítko změní. Nikdo se na něj nesmí usmát, ani podívat, aby se nerozplakal.

Co se to děje?

Najednou je z vašeho dítka mamánek, který se od své maminky nehne ani na krok. Neustále za ní, jako pejsek, chodí, je s ní v každé místnosti, koupelně, záchodě a podobně. Maminka se nesmí ztratit z dohledu ani na jednu vteřinu. Jinak se objevuje slzavé údolí. A nechat se pochovat od tatínka nebo babičky? To nepřichází v úvahu.

Rozmazlenost nebo separační úzkost?

Spousta dospělých si myslí, že je dítě jednoduše rozmazlené. Dnešní doba je plná moderních technologií, postupů ve výchově, není se tedy čemu divit. Dítě však rozmazleno být nemusí, může trpět separační úzkostí. Ta bývá u dětí různě silná. U někoho probíhá jen v mírné formě, u někoho udeří naplno.

Separační úzkost může překvapit mnoho rodičů, dokonce i ty, kteří už jedno nebo dvě děti doma mají. U těch prvních potomků se separační úzkost nemusela vůbec projevit či jen ve velmi malé míře. Na konci prvního roku dítě například může poprvé zažít opravdový strach. Začne rozlišovat známé a cizí osoby a začne vnímat možné nebezpečí.

Období, které přijde a odejde

Separační úzkost přijde a zase odejde. Jen je potřeba počkat. Nevymýšlejte žádné lsti, nebojujte s tím, nelámete celou situaci přes koleno. Dítě dopředu dávejte častým a klidně i krátkým hlídáním. Babičky, dědečkové, tety, sestřenice a podobně. Není dobré dítě nechávat dlouho vyplakat, protože úzkost se může objevit v silnějších projevech.